TEXT 35

Pán, Osobnost Božství, souhlasí s Arjunou, že ovládnout umíněnou mysl je těžké. Zároveň však říká, že je to možné—lze toho dosáhnout neustálým cvičením a odpoutaností. V čem spočívá toto cvičení? V současném věku nikdo nedokáže dodržovat přísná pravidla a usměrnění — odejít na posvátné místo, soustředit mysl na Nadduši, krotit smysly a mysl, zachovávat celibát, zůstávat sám a tak dále. Při rozvíjení vědomí Kṛṣṇy se však osoba zaměstnává devíti druhy oddané služby Pánu, z nichž je na prvním místě naslouchání o Kṛṣṇovi. To je transcendentální metoda, která má nesmírnou sílu a očišťuje mysl od všech nejasností. Čím více oddaný naslouchá o Kṛṣṇovi, tím více je osvícený a odpoutaný od všeho, co odvádí mysl od Kṛṣṇy. Tím, že odpoutá mysl od činností, které nejsou zasvěceny Pánu, si může snadno osvojit vairāgyu. Vairāgya je odpoutanost od hmoty a upoutání mysli na duchovní činnosti. Dosáhnout duchovní úrovně odpoutanosti, jak o to usilují impersonalisté, je těžší než připoutat mysl k činnostem Kṛṣṇy. To je praktické, neboť nasloucháním o Kṛṣṇovi se každý přirozeně upne k Nejvyšší Duši. Tato připoutanost se nazývá pareśānubhava, duchovní uspokojení. Podobá se pocitu spokojenosti, který vnímá hladový člověk při každém soustu jídla. Čím více jí, tím více se cítí spokojenější a silnější. Při oddané službě každý pociťuje transcendentální uspokojení s tím, jak se mysl odpoutává od hmotných cílů. Je to něco podobného jako léčení choroby odbornou lékařskou péčí a vhodnou dietou. Naslouchání o transcendentálních činnostech Pána Kṛṣṇy je odbornou léčbou pro šílenou mysl a jídlo obětované Kṛṣṇovi je správnou dietou pro trpícího pacienta. Tato léčba představuje proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy.