TEXT 24
agnir jyotir ahaḥ śuklaḥ
ṣaṇ-māsā uttarāyaṇam
tatra prayātā gacchanti
brahma brahma-vido janāḥ
agniḥ — oheň; jyotiḥ — světlo; ahaḥ — den; śuklaḥ — jasných čtrnáct dní; ṣaṭ-māsāḥ — šest měsíců; uttara-ayanam — když slunce putuje po severní straně; tatra — tam; prayātāḥ — ti, kdo odcházejí; gacchanti — jdou; brahma — k Absolutnímu; brahma-vidaḥ — kdo znají Absolutní Pravdu; janāḥ — osoby.
Ti, kdo znají Nejvyšší Brahman, Ho dosahují tak, že odcházejí ze světa během vlivu boha ohně, za světla, v příznivém okamžiku dne, v období čtrnácti dnů dorůstajícího měsíce a během šesti měsíců, kdy slunce putuje na severu.
Při zmínce o ohni, světle, dni a čtrnácti dnech měsíce je třeba vědět, že jim všem vládnou různá božstva, která zajišťují odchod duše. Ve chvíli smrti mysl přenáší živou bytost na cestu k novému životu. Ten, kdo opustí tělo ve výše uvedené době — ať už neúmyslně nebo plánovaně — může dospět do neosobního brahmajyoti. Mystici, kteří jsou pokročilí v provádění yogy, si mohou naplánovat dobu a místo opuštění těla. Ostatní to nemohou ovlivnit — odejdou-li shodou okolností v příznivém okamžiku, pak se nevrátí do koloběhu zrození a smrti, ale jinak vždy hrozí, že se budou muset vrátit zpět. Čistý oddaný, vědom si Kṛṣṇy, se však nebojí návratu, ať už opustí tělo v příznivý či nepříznivý okamžik, shodou okolností nebo podle plánu.