TEXT 17
pitāham asya jagato
mātā dhātā pitāmahaḥ
vedyaṁ pavitram oṁ-kāra
ṛk sāma yajur eva ca
pitā — otec; aham — Já; asya — tohoto; jagataḥ — vesmíru; mātā — matka; dhātā — ten, kdo umožňuje existenci; pitāmahaḥ — děd; vedyam — co má být známo; pavitram — to, co očišťuje; oṁ-kāra — slabika oṁ; ṛk — Ṛg Veda; sāma — Sāma Veda; yajuḥ — Yajur Veda; eva — jistě; ca — a.
Jsem otec tohoto vesmíru, matka, ten, kdo umožňuje existenci a děd. Jsem předmět poznání, očišťující činitel a slabika oṁ. Jsem také Ṛg, Sāma a Yajur Veda.
Celý vesmírný projev, vše pohyblivé i nehybné, je zde jako výsledek rozličného působení Kṛṣṇovy energie. V hmotném životě si vytváříme různé vztahy s různými živými bytostmi, jež nejsou ničím jiným než Kṛṣṇovou okrajovou energií — pod vlivem stvoření uskutečňovaného prakṛti se nám některé z nich jeví jako náš otec, matka, děd či stvořitel, ale ve skutečnosti jsou všechny nedílnými částmi Kṛṣṇy. V tom smyslu tyto živé bytosti, které se zdají být naším otcem, matkou a podobně, nejsou ničím jiným než Kṛṣṇou. Slovo dhātā v tomto verši znamená stvořitel. Nejen náš otec a matka jsou nedílné části Kṛṣṇy — i jejich stvořitel, babička, dědeček atd., jsou Kṛṣṇa. Každá živá bytost jakožto nedílná část Kṛṣṇy je Kṛṣṇa. Proto je Kṛṣṇa jediným cílem všech Ved. Vše, co se z nich toužíme dozvědět, je jen schod k poznání Kṛṣṇy. Zvláště námět, který nám pomůže očištěním dosáhnout našeho přirozeného postavení, je Kṛṣṇa. Podobně i živá bytost, jež chce pochopit všechny védské zásady, je nedílnou částí Kṛṣṇy, a jako taková je také Kṛṣṇa. Slovo oṁ, zvané praṇava, je transcendentální zvukovou vibrací ve všech védských mantrách a je rovněž Kṛṣṇou. A jelikož je praṇava, oṁkāra, význačná ve všech hymnech čtyř Ved (Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva), rozumí se, že i ony jsou Kṛṣṇa.