Text 57
cintāmaṇir jayati somagirir gurur me
śikṣā-guruś ca bhagavān śikhi-piñcha-mauliḥ
yat-pāda-kalpataru-pallava-śekhareṣu
līlā-svayaṁvara-rasaṁ labhate jayaśrīḥ
cintāmaṇiḥ jayati – sláva Cintāmaṇi; soma-giriḥ – Somagiri (zasvĕcující guru); guruḥ – duchovní mistr; me – můj; śikṣā-guruḥ – poučující duchovní mistr; ca – a; bhagavān – Nejvyšší Osobnost Božství; śikhi-piñcha – s pavími pery; mauliḥ – jehož hlava; yat – jehož; pāda – lotosových nohou; kalpataru – jako stromy přání; pallava – jako čerstvé lístky; śekhareṣu – u nehtů na nohou; līlā-svayam-vara – milostných zábav; rasam – nálada; labhate – získává; jaya-śrīḥ – Śrīmatī Rādhārāṇī.
„Sláva Cintāmaṇi a mému zasvĕcujícímu duchovnímu mistrovi Somagirimu. Sláva mému poučujícímu duchovnímu mistrovi, Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jenž ve své korunĕ nosí paví pera. Ve stínu Jeho lotosových nohou, které jsou jako stromy přání, si Jayaśrī (Rādhārāṇī) užívá transcendentálních nálad vĕčné společnice.“
Toto je verš z Kṛṣṇa-karṇāmṛty, kterou sepsal velký vaiṣṇavský sannyāsī Bilvamaṅgala Ṭhākura, známý také jako Līlāśuka. Žil po sedm set let ve Vrindávanu blízko Brahma-kundu, dodnes existujícího jezírka, a silnĕ toužil po tom, aby mohl vstoupit do vĕčných zábav Pána. Celý příbĕh Bilvamaṅgaly Ṭhākura je popsán v knize Śrī-vallabha-digvijaya. Narodil se v osmém století éry Śaka v provincii Dravida a byl hlavním žákem Viṣṇu Svāmīho. Na seznamu chrámů a klášterů uchovávaném v Śaṅkarācāryovĕ klášteře ve Dvárace je o Bilvamaṅgalovi zmínka jako o zakladateli tamního chrámu Dvārakādhīśi. Službu svým Božstvům svĕřil Harimu Brahmacārīmu, žákovi Vallabhy Bhaṭṭy.
Bilvamaṅgala Ṭhākura do transcendentálních zábav Pána Kṛṣṇy doopravdy vstoupil a své transcendentální zážitky zaznamenal v knize nazvané Kṛṣṇa-karṇāmṛta. Na jejím začátku skládá poklony svým různým duchovním mistrům a je třeba si všimnout, že uctívá všechny stejnĕ. Prvním jmenovaným duchovním mistrem je Cintāmaṇi, která byla jedním z jeho poučujících duchovních mistrů, protože mu jako první ukázala duchovní cestu. Tato prostitutka, se kterou mĕl Bilvamaṅgala v mládí důvĕrný vztah, mu dala inspiraci vydat se na cestu oddané služby, a jelikož ho přesvĕdčila, aby se vzdal hmotné existence a snažil se o dokonalost tím, že bude milovat Kṛṣṇu, vzdává nejdříve úctu jí. Dále vzdává úctu svému zasvĕcujícímu duchovnímu mistrovi Somagirimu a potom Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který byl také jeho poučujícím duchovním mistrem. Výslovnĕ se zde zmiňuje o Bhagavānovi, jenž má ve své korunĕ paví pera, protože Pán Vrindávanu, pasáček krav Kṛṣṇa, si chodil s Bilvamaṅgalou povídat a nosil mu mléko. Bilvamaṅgala ve svém chvalozpĕvu na Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství, uvádí, že Jayaśrī, bohynĕ štĕstí Śrīmatī Rādhārāṇī, přijímá útočištĕ ve stínu Jeho lotosových nohou, aby si užívala transcendentální rasy snoubenecké lásky. Celé dílo Kṛṣṇa-karṇāmṛta je zasvĕceno transcendentálním zábavám Śrī Kṛṣṇy a Śrīmatī Rādhārāṇī. Tuto knihu mohou číst a pochopit pouze ti nejpokročilejší oddaní Śrī Kṛṣṇy.