Text 62
sādhavo hṛdayaṁ mahyaṁ
sādhūnāṁ hṛdayaṁ tv aham
mad-anyat te na jānanti
nāhaṁ tebhyo manāg api
sādhavaḥ – svĕtci; hṛdayam – srdce; mahyam – Moje; sādhūnām – svĕtců; hṛdayam – srdce; tu – opravdu; aham – Já; mat – než Mĕ; anyat – jiné; te – oni; na – ne; jānanti – znají; na – ani; aham – Já; tebhyaḥ – než je; manāk – nepatrnĕ; api – dokonce.
„Svĕtci jsou Mé srdce a pouze Já jsem jejich srdcem. Neznají nikoho jiného než Mĕ, a Já proto neuznávám za vlastní nikoho jiného než je.“
Tento verš se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu (9.4.68) v souvislosti s nedorozumĕním, k nĕmuž došlo mezi Durvāsou Munim a Mahārājem Ambarīṣem. Na základĕ tohoto nedorozumĕní se Durvāsa Muni pokusil krále zabít, když vtom se na scénĕ objevila Sudarśana cakra, Pánova slavná zbraň, aby oddaného krále ochránila. Jakmile Sudarśana cakra Durvāsu napadla, začal ze strachu před ní prchat a hledal útočištĕ u všech velkých polobohů v nebi. Ani jeden z nich ho nebyl schopen ochránit, a tak se Durvāsā Muni modlil k Pánu Viṣṇuovi o prominutí. Ten mu však poradil, že chce-li získat odpuštĕní, musí o nĕ požádat Mahārāje Ambarīṣe, a ne Jeho. V této souvislosti vyslovil Pán Viṣṇu tento verš.
Pán se může celým svým srdcem starat o svoje oddané, protože je úplný a nemá žádné problémy. Jeho starostí je, jak povznést a ochránit všechny ty, kteří přijali útočištĕ u Jeho nohou. Stejnou zodpovĕdnost přebírá také duchovní mistr. Starostí pravého duchovního mistra je, jak mohou oddaní, kteří se mu odevzdali jako Pánovu zástupci, dĕlat pokrok v oddané službĕ. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vždy dbá o ty ze svých oddaných, kteří se uchýlili k Jeho lotosovým nohám a jsou plnĕ pohrouženi v rozvíjení poznání o Nĕm.