Text 94
kṛṣṇa-bhaktira bādhaka — yata śubhāśubha karma
seha eka jīvera ajñāna-tamo-dharma
kṛṣṇa-bhaktira – oddané služby Kṛṣṇovi; bādhaka – překážka; yata – veškeré; śubha-aśubha – příznivé i nepříznivé; karma – činnost; seha – tato; eka – jedna; jīvera – živé bytosti; ajñāna-tamaḥ – temnoty nevĕdomosti; dharma – povaha.
Všechny druhy činností, ať příznivé či nepříznivé, jsou na úrovni temnoty nevĕdomosti, jsou-li na překážku vykonávání transcendentální láskyplné služby Pánu Śrī Kṛṣṇovi.
Poetické přirovnání Pána Caitanyi a Pána Nityānandy ke slunci a mĕsíci je velice významné. Živé bytosti jsou duchovní jiskry a jejich přirozeným postavením je oddanĕ sloužit Nejvyššímu Pánu s plným vĕdomím Kṛṣṇy. Takzvané zbožné i jiné obřadní činnosti, zbožné či bezbožné, stejnĕ jako touha uniknout z hmotné existence, to vše je považováno za pokryvy tĕchto duchovních jisker. Živé bytosti se tĕchto zbytečných pokryvů musí zbavit a plnĕ se zapojit do rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy. Zámĕrem zjevení Pána Caitanyi a Pána Nityānandy je rozptýlit tuto temnotu v duši. Než se zjevili, bylo vĕdomí Kṛṣṇy živých bytostí zahaleno všemi tĕmito zbytečnými činnostmi, ale po zjevení tĕchto dvou bratrů se srdce lidí očišťují a znovu zaujímají pravé postavení na úrovni vĕdomí Kṛṣṇy.