Text 56
bhakte kṛpā karena prabhu e-tina svarūpe
‘sākṣāt,’ ‘āveśa’ āra ‘āvirbhāva’-rūpe
bhakte – oddaným; kṛpā – milost; karena – udĕluje; prabhu – Pán Caitanya; e – tyto; tina – tři; svarūpe – rysy; sākṣāt – přímo; āveśa – zmocnĕný Pánem; āra – a; āvirbhāva – zjevení; rūpe – v podobách.
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu udĕluje svým oddaným bezpříčinnou milost ve třech podobách: svým přímým zjevením (sākṣāt), svou silou v nĕkom, koho zmocní (āveśa), a ve svém projevení (āvirbhāva).
Rysem sākṣāt je osobní přítomnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Āveśa znamená propůjčená síla, jako v případĕ Nakuly Brahmacārīho. Āvirbhāva je projevení Pána, i když není osobnĕ přítomen. Śrī Śacīmātā například obĕtovala ve svém domĕ jídlo Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, i když byl daleko v Džagannáth Purí, a když po obĕtování jídla otevřela oči, vidĕla, že jídlo opravdu snĕdl. Nebo když Śrīvāsa Ṭhākura provádĕl saṅkīrtan, každý cítil přítomnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, i když tam nebyl. To je další příklad āvirbhāvy.