Text 24
kamalākara pippalāi — alaukika rīta
alaukika prema tāṅra bhuvane vidita
kamalākara pippalāi – Kamalākara Pippalāi; alaukika – neobyčejné; rīta – chování nebo zábavy; alaukika – neobyčejná; prema – láska k Bohu; tāṅra – jeho; bhuvane – v tomto svĕtĕ; vidita – oslavovaný.
Říká se, že Kamalākara Pippalāi byl třetím gopālem. Jeho chování a jeho láska k Bohu byly neobyčejné, a tak je oslavován po celém svĕtĕ.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (128) je Kamalākara Pippalāi popsán jako třetí gopāla. Jeho původní jméno bylo Mahābala. Byl tím, kdo instaloval Jagannāthovo Božstvo v Máhéši ve Šrírámpuru. Tato vesnice Máhéš leží asi čtyři kilometry od železniční stanice Šrírámpur. Rodokmen rodiny Kamalākary Pippalāie je následující: Kamalākara Pippalāi mĕl syna jménem Caturbhuja, který mĕl dva syny, Nārāyaṇa a Jagannātha. Nārāyaṇa mĕl syna Jagadānandu a jeho syn se jmenoval Rājīvalocana. V Rājīvalocanovĕ dobĕ byl nedostatek prostředků pro uctívání Jagannāthova Božstva a podle toho, co se říká, v bengálském roce 1060 (1653 n.l.) vĕnoval naváb z Dháky jménem Šáh Sujā pro tyto účely 1 185 bighů půdy (okolo 158 ha). A jelikož tyto pozemky patřily Jagannāthovi, byla vesnice, kolem níž ležely, pojmenována Džagannáth-pur. Říká se, že když Kamalākara Pippalāi odešel z domu, jeho mladší bratr Nidhipati Pippalāi ho hledal a časem ho našel ve vesnici Máhéš. Nidhipati Pippalāi se ze všech sil snažil přivést staršího bratra domů, ale marnĕ. Proto se Nidhipati Pippalāi spolu se všemi rodinnými členy přestĕhoval do Máhéše. Členové jeho rodiny v blízkosti Máhéše dodnes žijí. Jsou to brāhmaṇové a jejich příjmení je Adhikārī.
Toto je historie chrámu v Máhéši: Oddaný jménem Dhruvānanda šel kdysi navštívit Pána Jagannātha, Balarāmu a Subhadru v Džagannáth Purí, protože chtĕl Jagannāthajīmu obĕtovat jídlo, které sám uvařil. Taková byla jeho touha, a tak se mu jedné noci ve snu zjevil Jagannāthajī a požádal ho, aby šel do Máhéše na břehu Gangy a začal Jej tam v chrámu uctívat. Dhruvānanda se tedy vydal do Máhéše a tam v Ganze uvidĕl plavat tři Božstva – Jagannātha, Balarāmu a Subhadru. Vytáhl je z vody, instaloval je v malé chýši a s velkou radostí Pána Jagannātha uctíval. Když zestárl, dĕlal si starosti, jak předá zodpovĕdnost za uctívání nĕkomu spolehlivému, a ve snu dostal od Pána Jagannātha svolení předat uctívání človĕku, kterého potká druhý den ráno. Druhého rána potkal Kamalākaru Pippalāie, který byl původnĕ obyvatelem vesnice Khálidžuli v lesnaté oblasti Bengálska zvané Sundaravan a byl to čistý vaiṣṇava, velký oddaný Pána Jagannātha, a tak mu okamžitĕ předal starost o uctívání. Tak se stal Kamalākara Pippalāi knĕzem Pána Jagannātha a členové jeho rodiny jsou od té doby označováni jako Adhikārī, což znamená ,ten, kdo je zmocnĕn uctívat Pánà. Tito Adhikārī náleží ke ctĕné brāhmaṇské rodinĕ. Příjmením Pippalāi se označuje pĕt druhů brāhmaṇů vyšší třídy.“