Text 37
daṇḍa śuni’ ‘viśvāsa’ ha-ila parama duḥkhita
śuniyā prabhura daṇḍa ācārya harṣita
daṇḍa – trest; śuni' – když slyšel; viśvāsa – Kamalākānta Viśvāsa; ha-ila – byl; parama – velice; duḥkhita – nešťastný; śuniyā – když slyšel; prabhura – Pána Caitanyi Mahāprabhua; daṇḍa – trest; ācārya – Śrī Advaita Ācārya; harṣita – velmi rád.
Jakmile se Kamalākānta Viśvāsa doslechl o trestu, který mu udĕlil Śrī Caitanya Mahāprabhu, byl velice nešťastný. Když se o nĕm však dozvĕdĕl Advaita Prabhu, velice Ho to potĕšilo.
V Bhagavad-gītĕ (9.29) Pán říká: samo 'haṁ sarva-bhūteṣu na me dveṣyo 'sti na priyaḥ – „Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejnĕ naklonĕný všem.“ Jelikož je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, naklonĕný všem stejnĕ, nikdo se nemůže stát Jeho nepřítelem ani přítelem. Jelikož jsou všichni částmi neboli syny Nejvyšší Osobnosti Božství, Pán nemůže být předpojatý a chovat se k nĕkomu jako přítel a k nĕkomu jako nepřítel. Když tedy Pán Caitanya Mahāprabhu potrestal Kamalākāntu Viśvāse tím, že mu nedovolil za Ním přijít, což pro nĕho byl velmi tvrdý trest, Śrī Advaita Prabhu pochopil skrytý význam tohoto trestu, a proto mĕl radost, neboť oceňoval, že Pán ve skutečnosti prokázal Kamalākāntovi Viśvāsovi přízeň. Z toho důvodu nebyl vůbec nešťastný. Oddaní by mĕli mít z každého jednání svého Pána, Nejvyšší Osobnosti Božství, vždy jen radost. Oddaný se může ocitnout v nesnázích nebo být obklopen bohatstvím, ale obojí by mĕl přijímat jako dary Nejvyšší Osobnosti Božství a radostnĕ sloužit Pánu za všech okolností.