Text 51
mana duṣṭa ha-ile nahe kṛṣṇera smaraṇa
kṛṣṇa-smṛti vinu haya niṣphala jīvana
mana – mysl; duṣṭa – znečištĕná; ha-ile – když se stane; nahe – není možné; kṛṣṇera – na Pána Kṛṣṇu; smaraṇa – vzpomínání; kṛṣṇa-smṛti – vzpomínání na Pána Kṛṣṇu; vinu – bez; haya – stane se; niṣphala – bez výsledku; jīvana – život.
„Je-li mysl znečistĕná, je velice tĕžké vzpomínat na Kṛṣṇu, a když je myšlení na Kṛṣṇu narušeno, život nic nepřináší.“
Oddaný by se mĕl mít neustále na pozoru, aby si udržoval dobré rozpoložení mysli, aby mohl neustále myslet na Pána Śrī Kṛṣṇu. Śāstry říkají: smartavyaḥ satataṁ viṣṇuḥ – „Človĕk by mĕl v životĕ oddanosti stále vzpomínat na Pána Viṣṇua.“ I Śrīla Śukadeva Gosvāmī doporučil Mahārājovi Parīkṣitovi: smartavyo nityaśaḥ. V první kapitole druhého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu Parīkṣitovi Mahārājovi řekl Śukadeva Gosvāmī:
tasmād bhārata sarvātmā
bhagavān īśvaro hariḥ
śrotavyaḥ kīrtitavyaś ca
smartavyaś cecchatābhayam
„Ó potomku krále Bhāraty, ten, kdo se chce zbavit veškerého utrpení, musí naslouchat o Nejvyšším Pánu, oslavovat Ho a vzpomínat na Nĕj, Osobnost Božství, která je Nadduší, vládcem a zachráncem před veškerým utrpením.“ (Bhāg. 2.1.5) To je souhrn všech činností vaiṣṇavy a zde je zopakováno to samé (kṛṣṇa-smṛti vinu haya niṣphala jīvana). Śrīla Rūpa Gosvāmī říká v Bhakti-rasāmṛta-sindhu: avyartha-kālatvam – vaiṣṇava se musí mít stále na pozoru, aby nepromarnil ani jedinou sekundu svého drahocenného života. To je znakem vaiṣṇavy. Společnost lidí, kteří si libují v penĕzích, neboli viṣayīch, materialistů, které zajímá jen smyslový požitek, znečistí mysl a naruší neustálé vzpomínání na Pána Kṛṣṇu. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto řekl: asat-saṅga-tyāga —— ei vaiṣṇava-ācāra – „Vaiṣṇava by se nikdy nemĕl sdružovat s neoddanými a materialisty. To je správné chování vaiṣṇavy.“ (Cc. Madhya 22.87). Této společnosti se lze vyhnout jednoduše neustálým vzpomínáním na Kṛṣṇu ve svém srdci.