Text 1
sa prasīdatu caitanya-
devo yasya prasādataḥ
tal-līlā-varṇane yogyaḥ
sadyaḥ syād adhamo ’py ayam
saḥ – On; prasīdatu – nechť požehná; caitanya-devaḥ – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; yasya – jehož; prasādataḥ – milostí; tat-līlā – Jeho zábavy; varṇane – při popisování; yogyaḥ – schopen; sadyaḥ – okamžitĕ; syāt – je možné; adhamaḥ – nejpokleslejší; api – i když; ayam – jsem.
Toužím po přízni Pána Caitanyi Mahāprabhua, jehož milostí může i pokleslý človĕk popisovat zábavy Pána.
Chce-li nĕkdo popisovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua nebo Pána Śrī Kṛṣṇu, potřebuje k tomu nadpřirozenou schopnost, která je projevem Pánovy milosti. Bez této milosti nemůže nikdo transcendentální literaturu psát. Díky Pánovĕ milosti však může i ten, kdo se pro literární kariéru nehodí, popsat úžasná transcendentální témata. Popisovat Kṛṣṇu může pouze ten, kdo je k tomu zmocnĕn. Kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana (Cc. Antya 7.11). Nikdo nemůže kázat o Pánovu jménu, slávĕ, vlastnostech, podobĕ, doprovodu a podobnĕ, dokud není obdařen Jeho milostí. Závĕrem tedy je, že to, že Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī napsal Śrī Caitanya- -caritāmṛtu, poukazuje na zvláštní milost, kterou dostal, i když sám sebe považoval za nejpokleslejšího. Nemĕli bychom si o nĕm myslet, že je pokleslý, když to o sobĕ říká. Naopak, každý, kdo je schopen napsat takovouto transcendentální knihu, je pro nás váženým mistrem.