Text 113
vyāghra-nakha hema-jaḍi, kaṭi-paṭṭasūtra-ḍorī
hasta-padera yata ābharaṇa
citra-varṇa paṭṭa-sāḍī, buni photo paṭṭapāḍī,
svarṇa-raupya-mudrā bahu-dhana
vyāghra-nakha – tygří drápy; hema-jaḍi – zasazené ve zlatĕ; kaṭi-paṭṭasūtra- -ḍorī – hedvábná šňůra okolo pasu; hasta-padera – rukou a nohou; yata – všechny možné; ābharaṇa – ozdoby; citra-varṇa – různobarevná; paṭṭa-sāḍī – hedvábná sárí; buni – tkaný; photo – malý dĕtský kabátek; paṭṭa-pāḍī – s hedvábnou výšivkou; svarṇa – zlaté; raupya – stříbrné; mudrā – mince; bahu-dhana – bohatství všeho druhu.
Dále tygří drápy zasazené ve zlatĕ, hedvábné a krajkové pásy, ozdoby rukou a nohou, hezky barvená hedvábná sárí a dĕtské šatičky také z hedvábí. Dítĕ dostalo i mnoho dalších cenností, včetnĕ zlatých a stříbrných mincí.
Z dárků, které přinesla Sītā Ṭhākurānī, žena Advaity Ācāryi, vyplývá, že Advaita Ācārya tehdy patřil k velice bohatým lidem. I když brāhmaṇové obvykle nepatří ve společnosti k nejbohatším, Advaita Ācārya byl značnĕ zámožný, protože byl v Šántipuru hlavním brāhmaṇou. Daroval proto dítĕti, Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, mnoho ozdob. To, že Kamalākānta Viśvāsa žádal krále Džagannáth Purí, Mahārāje Pratāparudru, o tři sta rupií s vysvĕtlením, že Advaita Ācārya tuto částku dlužil, však znamená, že tři sta rupií bylo tĕžké splatit i pro tak bohatého človĕka, který si mohl dovolit darovat mnoho drahocenných ozdob, sárí a podobnĕ. Hodnota rupie tedy v tĕch dobách byla mnohotisíckrát vĕtší než dnes. Dnes nikomu nedĕlá dluh tří set rupií starosti, a obyčejný človĕk si přitom nemůže dovolit shromáždit tak drahocenné předmĕty a darovat je synovi svého přítele. Tehdejších tři sta rupií se pravdĕpodobnĕ rovnalo dnešním třiceti tisícům.