Text 114
durvā, dhānya, gorocana, haridrā, kuṅkuma, candana,
maṅgala-dravya pātra bhariyā
vastra-gupta dolā caḍi’ saṅge lañā dāsī ceḍī,
vastrālaṅkāra peṭāri bhariyā
durvā – čerstvá tráva; dhānya – rýže; gorocana – žlutá látka, která se dává kravám na hlavu; haridrā – kurkuma; kuṅkuma – druh voňavky vyrábĕné v Kašmíru; candana – santálové dřevo; maṅgala-dravya – příznivé předmĕty; pātra bhariyā – naplňující mísu; vastra-gupta – zakrytý látkou; dolā – palankýn; caḍi' – vezoucí se; saṅge – spolu s; lañā – beroucí; dāsī – společnice; ceḍī – služky; vastra-alaṅkāra – ozdoby a látky; peṭāri – koš; bhariyā – naplnily.
Sītā Ṭhākurānī dorazila v doprovodu svých služebných do domu Jagannātha Miśry na palankýnu zakrytém látkou a přivezla s sebou mnoho příznivých předmĕtů, jako je čerstvá tráva, rýže, gorocana, kurkuma, kuṅkuma a santálové dřevo, které naplnily velký koš.
Slova vastra-gupta dolā jsou v tomto verši významná. Ještĕ před padesáti či šedesáti lety se všechny ctihodné ženy v Kolkatĕ nechávaly na návštĕvu do sousedství přepravovat na palankýnu, který nesli čtyři muži. Nosítka byla zahalena jemnou bavlnĕnou látkou, a tak nebylo možné vidĕt váženou paní cestovat na veřejnosti. Ženy, a zvláštĕ ty z vážených rodin, nemohl obyčejný človĕk spatřit. V odlehlých částech zemĕ to stále ještĕ platí. Sanskrtské slovo asūrya-paśiyā naznačuje, že ctihodnou paní nemohlo zahlédnout ani slunce. V orientální kultuře byl tento systém velice rozšířený, a přísnĕ jej následovaly jak hinduistické, tak muslimské ženy. V dĕtství jsme byli svĕdky toho, že naše matka nešla pĕšky ani k sousedům; buď jela kočárem, nebo na palankýnu neseném čtyřmi muži. Tento zvyk se přísnĕ dodržoval i před pĕti sty lety a manželka Advaity Ācāryi jako velice vážená paní následovala tato pravidla, v tehdejším společenském prostředí bĕžná.