Text 29
sūtra-vṛtti-pāṅji-ṭīkā kṛṣṇete tātparya
śiṣyera pratīta haya, — prabhāva āścarya
sūtra – aforismy; vṛtti – vysvĕtlení; pāṅji – použití; ṭīkā – komentáře; kṛṣṇete – Kṛṣṇovi; tātparya – vyvrcholení; śiṣyera – žáka; pratīta – realizace; haya – stává se; prabhāva – vliv; āścarya – úžasný.
Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vyučoval gramatiku (vyākaraṇa) a vysvĕtloval ji poznámkami, učil své žáky o slávĕ Pána Kṛṣṇy. Všechna vysvĕtlení končila u Kṛṣṇy a Jeho žáci je velmi snadno chápali. Jeho vliv byl úžasný.
Śrīla Jīva Gosvāmī sestavil učebnici gramatiky ve dvou dílech, Laghu-hari-nāmāmṛta-vyākaraṇa a Bṛhad-dhari-nāmāmṛta-vyākaraṇa. Když nĕkdo tyto dva texty používá při studiu gramatiky (vyākaraṇa), naučí se gramatická pravidla sanskrtu a zároveň se naučí, jak se stát velkým oddaným Pána Kṛṣṇy.
V první kapitole Madhya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty je popsán způsob, jakým Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu učil gramatiku. Pán vysvĕtlil, že gramatické aforismy jsou vĕčné, tak jako svaté jméno Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītĕ (15.15) je řečeno: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Účelem všech zjevených písem je poznat Kṛṣṇu. Pokud se tedy nĕkdo snaží vysvĕtlovat nĕco, co není Kṛṣṇa, jen ztrácí čas namáhavým úsilím, aniž by dosáhl cíle svého života. Stane-li se človĕk učitelem či profesorem, aniž by poznal Kṛṣṇu, znamená to, že patří mezi nejnižší z lidí, jak je řečeno v Bhagavad-gītĕ (7.15): narādhamā māyayāpahṛta-jñānāḥ. Pokud nezná podstatu zjevených písem, a přesto se stane učitelem, jeho vyučování je jako rušivé oslí hýkání.