Text 39
dvādaśa vatsara śeṣa rahilā nīlācale
premāvasthā śikhāilā āsvādana-cchale
dvādaśa – dvanáct; vatsara – let; śeṣa – zbytek; rahilā – zůstával; nīlācale – v Džagannáth Purí; prema-avasthā – stav extáze; śikhāilā – každého učil; āsvādana-chale – tak, že ji sám vychutnával.
Zbývajících dvanáct let neopustil Džagannáth Purí a učil každého vychutnávat transcendentální náladu extáze lásky ke Kṛṣṇovi tak, že ji vychutnával sám.
Osoba s pokročilým vĕdomím Kṛṣṇy cítí neustále odloučení od Kṛṣṇy, neboť pocity odloučení předčí pocity při setkání s Kṛṣṇou. Śrī Caitanya Mahāprabhu bĕhem svých posledních dvanácti let pobytu v tomto svĕtĕ v Džagannáth Purí učil lidi celého svĕta, jak je možné skrze pocity odloučení probudit svoji neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi. Tyto pocity odloučení nebo setkání s Kṛṣṇou jsou různé úrovnĕ lásky k Bohu a časem se rozvinou u každého, kdo se vážnĕ vĕnuje oddané službĕ. Nejvyšší úroveň se nazývá prema-bhakti, ale k té vede cesta přes sādhana-bhakti. Nikdo by se nemĕl snažit umĕle dosáhnout úrovnĕ prema-bhakti, aniž by vážnĕ následoval usmĕrňující zásady sādhana-bhakti.