Text 86

Zvláštĕ v domĕ každého brāhmaṇy musí být śālagrāma-śilā, kterou uctívá celá jeho rodina. Tento systém platí dodnes. Lidé, kteří jsou svojí kastou brāhmaṇové, kteří se narodili v brāhmaṇské rodinĕ, musí uctívat śālagrāma-śilu. S postupující Kali-yugou však už naneštĕstí takzvaní brāhmaṇové, pyšní na své zrození v brāhmaṇských rodinách, śālagrāma-śily neuctívají. Odnepamĕti ovšem bylo zvykem, že ten, kdo se narodil v rodinĕ brāhmaṇů, musel uctívat śālagrāma-śilu za všech okolností. V naší společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy nĕkteří členové dychtí uctívat śālagrāma-śilu, ale my jsme toto uctívání zámĕrnĕ nezavedli, protože vĕtšina členů hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy nepochází z rodin brāhmaṇské kasty. Po nĕjakém čase, až uvidíme, že jsou opravdu upevnĕní v brāhmaṇském chování, bude uctívání śālagrāma-śily zavedeno.

V současném vĕku není uctívání śālagrāma-śily tak důležité jako zpívání svatého jména Pána. To je pokyn śāstry: harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam / kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā. Podle názoru Jīvy Gosvāmīho dosáhne ten, kdo zpívá svaté jméno bez přestupků, naprosté dokonalosti. Uctívání Božstva v chrámu je však pro očistu mysli také nezbytné. Jakmile tedy nĕkdo rozvinul duchovní vĕdomí nebo je dokonale umístĕn na duchovní úrovni, může začít uctívat śālagrāma-śilu.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje přemístĕní Pána ze srdce Jagannātha Miśry do srdce Śacīmāty takto: „Závĕr zní, že Jagannātha Miśra i Śacīmātā jsou nitya-siddhové, vĕčnĕ čistí společníci Pána. Jejich srdce nejsou nikdy znečištĕna, a proto na Nejvyšší Osobnost Božství nikdy nezapomínají. Obyčejný človĕk tohoto hmotného svĕta má znečištĕné srdce, a musí ho proto nejprve očistit, než se dostane na transcendentální úroveň. Jagannātha Miśra a Śacīmātā však nebyli obyčejný muž a obyčejná žena se znečištĕným srdcem. Je-li srdce čisté, říká se, že zaujímá úroveň Vasudevy. Vasudeva může počít Vāsudevu neboli Kṛṣṇu, který je transcendentální.“

Śacīdevī neotĕhotnĕla jako obyčejná žena prostřednictvím smyslů. Nikdo by si nemĕl myslet že Śacīmātino tĕhotenství bylo stejné jako u obyčejné ženy, protože to by byl přestupek. Tĕhotenství Śacīmāty může porozumĕt ten, kdo opravdu rozvinul duchovní vĕdomí a plnĕ se vĕnuje oddané službĕ Pánu.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.16) je řečeno:

To je výrok o zrození Pána Kṛṣṇy. Pánova inkarnace vstoupila do Vasudevovy mysli a potom byla přemístĕna do mysli Devakī. Śrīla Śrīdhara Svāmī v této souvislosti vysvĕtluje: ̀mana āviveśa' manasy āvirbabhūva; jīvānām iva na dhātu-sambandha ity arthaḥ. V tomto případĕ nebylo třeba vypustit semeno jako v případĕ obyčejného človĕka. Śrīla Rūpa Gosvāmī v tomto ohledu také vysvĕtluje, že se Pán Kṛṣṇa nejprve zjevil v mysli Ānakadundubhiho, Vasudevy, a potom byl přemístĕn do mysli Devakī-devī. Tak v mysli Devakī-devī neustále narůstala transcendentální radost, podobnĕ jako každou noc dorůstá mĕsíc, dokud není v úplňku. V okamžiku zjevení vyšel Pán Kṛṣṇa z mysli Devakī a objevil se vedle jejího lůžka v Kaṁsovĕ vĕzení. Pod vlivem yogamāyi si Devakī tehdy myslela, že se jí právĕ narodilo dítĕ. Podobnĕ zmatení byli i polobozi z nebeských planet; proto je řečeno: muhyanti yat sūrayaḥ (Bhāg. 1.1.1). Přišli se modlit k Devakī, protože si mysleli, že Nejvyšší Pán je v jejím lůnĕ. Polobozi přišli do Mathury ze svého nebeského království, což naznačuje, že Mathura je důležitĕjší než nebeské království ve vyšším planetárním systému.

Pán Kṛṣṇa jako vĕčný syn Yaśodāmāyī přebývá neustále ve Vrindávanu. Zábavy Pána Kṛṣṇy probíhají stále jak v duchovním, tak v hmotném svĕtĕ. V tĕchto zábavách se Pán vždy považuje za vĕčného syna matky Yaśody a otce Nandy Mahārāje. Ve čtyřicátém třetím verši šesté kapitoly desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu se říká: „Když se vznešený a velkodušný Nanda Mahārāja vrátil z cest, posadil si svého syna Kṛṣṇu na klín a při čichání k Jeho hlavĕ zažíval transcendentální blaženost.“ Ve dvacátém prvním verši deváté kapitoly desátého zpĕvu se říká: „Tento Pán, Osobnost Božství, který se zjevil jako syn pasačky, je snadno přístupný a pochopitelný pro oddané, kdežto ti, kdo podléhají tĕlesnému pojetí života, Ho nemohou poznat, ani když jsou velice pokročilí v askezi nebo velcí filosofové.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura dále cituje Śrīpādu Baladevu Vidyābhūṣaṇu, který s odkazem na modlitby polobohů k Pánu Śrī Kṛṣṇovi v lůnĕ Devakī shrnuje Kṛṣṇovo zrození takto: „Stejnĕ jako se vycházející mĕsíc projeví svĕtlem na východĕ, tak Devakī, která byla vždy na transcendentální úrovni, protože ji Vasudeva, syn Śūraseny, zasvĕtil do Kṛṣṇa mantry, neustále chovala Kṛṣṇu ve svém srdci.“ Z tohoto výroku ze Śrīmad- -Bhāgavatamu (10.2.18) vyplývá, že Nejvyšší Pán, který byl přemístĕn ze srdce Ānakadundubhiho neboli Vasudevy, se projevil v srdci Devakī. Podle Śrīly Baladevy Vidyābhūṣaṇy znamená „srdce Devakī“ její lůno, protože ve Śrīmad-Bhāgavatamu 10.2.41 polobozi říkají: diṣṭyāmba te kukṣi-gataḥ paraḥ pumān – „Matko Devakī, Pán je již ve tvém lůnĕ.“ To, že byl Pán přemístĕn ze srdce Vasudevy do srdce Devakī, tedy znamená, že byl přemístĕn do lůna Devakī.

Také slova viśeṣe sevana kare govinda-caraṇa, „obzvláštĕ začali uctívat lotosové nohy Govindy,“ uvedená v Caitanya-caritāmṛtĕ ve vztahu ke zjevení Pána Caitanyi Mahāprabhua, naznačují, že stejnĕ jako se Kṛṣṇa zjevil v srdci Devakī skrze srdce Vasudevy, zjevil se i Pán Caitanya v srdci Śacīdevī skrze srdce Jagannātha Miśry. To je tajemství zjevení Pána Caitanyi Mahāprabhua. Nemĕli bychom proto považovat zrození Pána Caitanyi za zrození obyčejného človĕka nebo živé bytosti. Toto téma je ponĕkud náročné na pochopení, ale pro oddané Pána nebude vůbec tĕžké výroky Kṛṣṇadāse Kavirāje Gosvāmīho pochopit.