Text 18

Védskou zásadou je pořádat slavnosti ve vztahu s Nārāyaṇem a brāhmaṇy. Dát dítĕti určité jméno patří k očistným procesům známým jako daśa-vidha-saṁskāra a v den tohoto obřadu by se mĕla uspořádat slavnost spojená s uctíváním Nārāyaṇa a rozdáváním prasādam, hlavnĕ mezi brāhmaṇy.

Když Nīlāmbara Cakravartī, Śacīmātā a Jagannātha Miśra ze znaků na Pánových lotosových nohách pochopili, že Nimāi není obyčejné dítĕ, ale inkarnace Nārāyaṇa, rozhodli se, že ještĕ ten den, který byl velice příznivý, vykonají slavnostní obřad pojmenování dítĕte. V této souvislosti si můžeme povšimnout toho, jak je Nejvyšší Osobnost Božství identifikována podle tĕlesných znaků, podle svých činností a podle předpovĕdí śāster. Přijmout nĕkoho jako inkarnaci Boha lze na základĕ konkrétních důkazů, a ne z rozmaru nebo podle hlasování darebáků a hlupáků. V Bengálsku se od dob zjevení Pána Caitanyi objevilo mnoho nepravých inkarnací, ale každý nestranný oddaný nebo učený človĕk může pochopit, že Pán Caitanya Mahāprabhu byl uznán za inkarnaci Kṛṣṇy ne na základĕ hlasování, ale podle důkazů śāster a pravých učenců. Nebyli to obyčejní lidé, kdo přijali Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako Nejvyšší Osobnost Božství. Na počátku určili Jeho totožnost učenci, jako byl Nīlāmbara Cakravartí, a pozdĕji potvrdilo všechny Jeho činnosti šest Gosvāmīch, zvláštĕ Śrīla Jīva Gosvāmī a Śrīla Rūpa Gosvāmī, a mnoho dalších učenců i s odkazy ze śāster. Inkarnace Boha je inkarnací od samého začátku svého života, a ne že se človĕk najednou inkarnací stane svým meditováním. Tyto falešné inkarnace tu jsou pro hlupáky a darebáky, ne pro rozumné lidi.