Text 37
atithi-viprera anna khāila tina-bāra
pāche gupte sei vipre karila nistāra
atithi – host; viprera – brāhmaṇy; anna – jídlo; khāila – snĕdl; tina-bāra – třikrát; pāche – potom; gupte – v soukromí; sei – tohoto; vipre – brāhmaṇu; karila – učinil; nistāra – vysvobození.
Jednou přišel brāhmaṇský host a Pán třikrát za sebou snĕdl jeho jídlo. Pak tohoto brāhmaṇu potají vysvobodil z hmotného zapletení.
Příbĕh o osvobození tohoto brāhmaṇy je následující. Jeden brāhmaṇa, který cestoval po celé zemi z jednoho poutního místa na druhé, přišel do Navadvípu a stal se hostem v domĕ Jagannātha Miśry. Jagannātha Miśra mu dal vše potřebné k vaření a brāhmaṇa si připravil jídlo. Když ale začal toto jídlo v meditaci obĕtovat Viṣṇuovi, přišel tam malý Nimāi a začal to jídlo jíst. Brāhmaṇa proto považoval celé obĕtování za zmařené. Na žádost Jagannātha Miśry uvařil podruhé, ale když začal meditovat, dítĕ znovu přišlo a začalo jíst, čímž celé obĕtování zase pokazilo. Na žádost Jagannātha Miśry uvařil brāhmaṇa potřetí, ale i tehdy tam Pán přišel a pustil se do jídla, přestože byl zamčený v místnosti a všichni spali, neboť už bylo pozdĕ v noci. Brāhmaṇa si myslel, že Pán Viṣṇu nechce ten den přijmout jeho jídlo a že mu je tedy určeno se postit. Velice se znepokojil a nahlas volal hāya hāya – „Co se to stalo! Co se to stalo!“ Když Pán Caitanya Mahāprabhu vidĕl brāhmaṇu tak rozrušeného, řekl mu: „Původnĕ jsem byl synem Yaśody. Tehdy jsi také přišel jako host do domu Nandy Mahārāje a Já jsem tĕ takto pozlobil. Tvoje oddanost Mĕ velice tĕší, a proto jím jídlo, které jsi uvařil.“ Brāhmaṇa pochopil, jakou přízeň mu Pán projevil, a byl šťastný a zaplavený láskou ke Kṛṣṇovi. Byl Pánu vdĕčný, protože to považoval za velké požehnání. Pán ho potom požádal, aby o tom nikomu neříkal. Tato zábava je obšírnĕ popsána v páté kapitole Ādi-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty.