Text 108
bhāgyavanta digvijayī saphala-jīvana
vidyā-bale pāila mahāprabhura caraṇa
bhāgyavanta – velmi požehnaný; dig-vijayī – básnický přeborník; sa-phala – úspĕšný; jīvana – život; vidyā-bale – na základĕ své učenosti; pāila – dostal; mahā-prabhura – Pána Caitanyi Mahāprabhua; caraṇa – lotosové nohy.
Tento básnický přeborník byl jistĕ nesmírnĕ požehnaný. Díky jeho obšírným vĕdomostem a odbornému vzdĕlání byl jeho život úspĕšný, a tak dospĕl do útočištĕ u Pána Caitanyi Mahāprabhua.
Śrī Narottama dāsa Ṭhākura zpíval, že nejlepší kvalifikací pro přijetí útočištĕ u lotosových nohou Pána Caitanyi je být ten nejpokleslejší, protože Pán přišel osvobodit zvláštĕ pokleslé duše. V tomto vĕku žije pouze nĕkolik málo učenců a témĕř každý je pokleslý pojídač masa, opilec a sukničkář nebo hazardér. Takové osoby nejsou nikdy uznávány za učence, přestože tak vystupují. Jelikož tito takzvaní učenci povrchnĕ vidí, že se Caitanya Mahāprabhu sdružuje s pokleslými dušemi, myslí si, že je dobrý pouze pro nižší třídu lidí a že oni sami Ho nepotřebují. Tito učenci se proto k hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy nepřipojují. Být pyšný na svoji falešnou učenost je tedy překážkou v přijetí hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Zde však máme zvláštní případ, neboť i když byl tento básnický přeborník nesmírnĕ vzdĕlaným učencem, Pán ho také obdařil svou přízní, protože básník se Mu pokornĕ odevzdal.