Text 23
ghare āilā prabhu bahu lañā dhana-jana
tattva-jñāne kailā śacīra duḥkha vimocana
ghare – domů; āilā – se vrátil; prabhu – Pán; bahu – hodnĕ; lañā – přinášející; dhana – bohatství; jana – následovníky; tattva-jñāne – transcendentálním poznáním; kailā – udĕlal; śacīra – Śacīmāty; duḥkha – neštĕstí; vimocana – ulehčení.
Poté, co Pán s velkým bohatstvím a mnoha následovníky přišel opĕt domů, promluvil k Śacīdevī o transcendentálním poznání, aby utišil zármutek, který ji soužil.
V Bhagavad-gītĕ (2.13) je řečeno:
dehino 'smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
„Tak jako vtĕlená duše přechází v tomto tĕle z dĕtství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného tĕla. Seberealizovaná duše se touto zmĕnou nenechá zmást.“ Takovéto verše z Bhagavad-gīty nebo kteréhokoliv jiného védského písma dávají drahocenné pokyny pro situaci, kdy nĕkdo zemře. Z rozhovorů o tĕchto pokynech Bhagavad-gīty nebo Śrīmad-Bhāgavatamu může jistĕ rozvážný človĕk pochopit, že duše nikdy neumírá, ale přechází z jednoho tĕla do druhého. Tomu se říká převtĕlování duše. Duše přichází do tohoto hmotného svĕta a vytváří si tĕlesné vztahy s otcem, matkou, sestrami, bratry, ženou a dĕtmi, ale všechny tyto vztahy se pojí s tĕlem, ne s duší. Bhagavad-gītā proto říká: dhīras tatra na muhyati – rozvážní nejsou tĕmito fenomenálními zmĕnami v hmotném svĕtĕ rozrušeni. Takové pokyny jsou tattva-kathā neboli skutečná pravda.