Text 52
nāhi paḍi alaṅkāra, kariyāchi śravaṇa
tāte ei śloke dekhi bahu doṣa-guṇa
nāhi paḍi – nestuduji; alaṅkāra – umĕní literárních ozdob; kariyāchi – učinil jsem; śravaṇa – poslouchání; tāte – díky tomu; ei śloke – v tomto verši; dekhi – vidím; bahu – mnoho; doṣa – nedostatků; guṇa – předností.
„Umĕní literárních ozdob jsem jistĕ nestudoval, avšak slyšel jsem o nĕm z vyšších kruhů, a díky tomu mohu tento verš zhodnotit a najít v nĕm mnoho chyb a mnoho předností.“
Výrok kariyāchi śravaṇa („vyslechl jsem“) je významný v tom smyslu, že vyslechnutí je důležitĕjší než přímé studium či vnímání. Je-li nĕkdo dobrý v naslouchání a naslouchá-li ze správného zdroje, je jeho poznání okamžitĕ dokonalé. Tomuto procesu se říká śrauta-panthā neboli získávání poznání nasloucháním od autorit. Veškeré védské poznání je založené na zásadĕ přijmout pravého duchovního mistra a naslouchat od nĕho autoritativním výrokům Véd. Není třeba být vytříbeným literátem, abychom mohli mít poznání. Abychom získali dokonalé poznání od dokonalé osoby, musíme být dobří v naslouchání. Tomu se říká sestupný proces deduktivního poznání neboli avaroha-panthā.