Text 123
mṛdaṅga-karatāla saṅkīrtana-mahādhvani
‘hari’ ‘hari’ — dhvani vinā anya nāhi śuni
mṛdaṅga – buben; karatāla – činelky; saṅkīrtana – zpívání svatého jména Pána; mahā-dhvani – mocná vibrace; hari – Pane; hari – Pane; dhvani – zvuk; vinā – vyjma; anya – jiný; nāhi – ne; śuni – je slyšet.
Když tímto způsobem začalo saṅkīrtanové hnutí, nebylo v Navadvípu slyšet nic jiného než slova „Hari! Hari!“, bubnování na mṛdaṅgu a řinčení činelků.
Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kṛṣṇy má nyní své svĕtové středisko v Navadvípu, Májápuru. Jeho vedoucí by mĕli dohlédnout na to, aby se tam dvacet čtyři hodin dennĕ zpívala Hare Kṛṣṇa mahā-mantra a k tomu haraye namaḥ, kṛṣṇa yādavāya namaḥ, neboť to byla oblíbená píseň Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každému takovému saṅkīrtanu však musí předcházet zpĕv svatých jmen pĕti tattev: śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu- -nityānanda śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda. Zpívat tyto dvĕ mantry – śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda a Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – jsme si již zvykli. Nyní bychom k nim mĕli přidat další dva řádky: haraye namaḥ, kṛṣṇa yādavāya namaḥ / gopāla govinda rāma śrī-madhusūdana, zvláštĕ v Májápuru. Tĕchto šest řádků by se mĕlo stále zpívat tak výraznĕ, aby tam nikdo neslyšel nic jiného než zpívání svatých jmen Pána. To učiní středisko duchovnĕ dokonalým.