Text 124
śuniyā ye kruddha haila sakala yavana
kājī-pāśe āsi’ sabe kaila nivedana
śuniyā – když slyšeli; ye – to; kruddha – rozzlobení; haila – stali se; sakala – všichni; yavana – muslimové; kājī-pāśe – na Kázího dvoře; āsi' – poté, co přišli; sabe – všichni; kaila – vznesli; nivedana – stížnost.
Když místní muslimové slyšeli zvučnou vibraci Hare Kṛṣṇa mantry, rozzuřenĕ si stĕžovali u Kázího.
Phaujadarā neboli starosta se nazýval kājī (Kází). Jamindārové (zamindárové), neboli velkostatkáři (maṇḍalerové), vybírali danĕ z pozemků, ale dodržování zákona a pořádku a trestání zločinců mĕl na starosti Kází. Jak Kází, tak velkostatkáři podléhali guvernérovi Bengálska, který byl tehdy známý jako Subā-bāṅgālā. Okresy Nadia, Islámpur a Bagoján patřily pod správu zamindára jménem Hari Hoḍa nebo jeho potomka Hoḍy Kṛṣṇadāse. Říká se, že Čánd Kází byl duchovní mistr navába Husaina Šáha. Podle nĕkterých se jmenoval Maulānā Sirājuddina a podle jiných Habibara Rahamāna. Potomkové Čánda Kázího stále žijí v okolí Májápuru. Lidé dodnes chodí navštĕvovat hrobku Čánda Kázího, která se nachází pod stromem campaka a je známá jako samādhi Čánda Kázího.