Text 169
tumi ye kahile, paṇḍita, sei satya haya
ādhunika āmāra śāstra, vicāra-saha naya
tumi – Ty; ye – cokoliv; kahile – jsi řekl; paṇḍita – ó Nimāi Paṇḍite; sei – to; satya – pravda; haya – jistĕ je; ādhunika – ze současné doby; āmāra – naše; śāstra – písmo; vicāra – logika; saha – s; naya – není.
„Můj drahý Nimāi Paṇḍite, vše, co jsi řekl, je pravda. Naše písma se vyvinula teprve nedávno a nejsou ani logická, ani filosofická.“
Śāstry yavanů neboli pojídačů masa nejsou vĕčná písma. Byla sestavena nedávno a nĕkdy si protiřečí. Písma yavanů jsou tři: Starý zákon, Nový zákon a Korán. Jejich sestavení má svoji historii; nejsou vĕčná jako poznání Véd. I když tedy mají svůj způsob zdůvodňování a argumentování, nejsou příliš spolehlivá a transcendentální. Z tohoto důvodu je moderní lidé pokročilí ve vĕdĕ a filosofii pokládají za nepřijatelná.
Nĕkdy za námi přijdou křesťanští knĕží a ptají se: „Proč naši následovníci zavrhují naše písma a přijímají vaše?“ Když se jich ale zeptáme: „Proč každý den zabíjíte tolik zvířat, když vaše Bible říká ,Nezabiješ̀?“, nejsou schopni odpovĕdĕt. Nĕkteří z nich neumĕle odpovídají, že zvířata nemají duši. My se jich ale zeptáme: „Jak víte, že zvířata nemají duši? Zvířata jsou stejné povahy jako dĕti. Znamená to, že dĕti také nemají duši?“ Podle védských písem pobývá v tĕle jeho vlastník, duše. V Bhagavad-gītĕ (2.13) je řečeno:
dehino 'smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
„Tak jako vtĕlená duše přechází v tomto tĕle z dĕtství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného tĕla. Seberealizovaná duše se touto zmĕnou nenechá zmást.“
Díky tomu, že je v tĕle duše, se tĕlo mĕní a nabývá různých podob. V tĕle každé živé bytosti, ať je to zvíře, strom, pták nebo lidská bytost, přebývá duše, a ta se stĕhuje z jednoho tĕla do druhého. Když tedy písma yavanů, jmenovitĕ Starý zákon, Nový zákon a Korán, nedovedou zvídavým následovníkům náležitĕ odpovĕdĕt, přirozenĕ ti, kdo jsou pokročilí ve vĕdeckém poznání a filosofii, ztratí v taková písma důvĕru. Kází to při svém rozhovoru se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem přiznal. Kází byl velice inteligentní, a jak se uvádí v příštím verši, byl si plnĕ vĕdom svého postavení.