Text 244
caraṇera dhūli sei laya vāra vāra
dekhiyā prabhura duḥkha ha-ila apāra
caraṇera – Jeho lotosových nohou; dhūli – prach; sei – ta žena; laya – bere; vāra vāra – znovu a znovu; dekhiyā – když to vidĕl; prabhura – Pánův; duḥkha – zármutek; ha-ila – stal se; apāra – bezmezný.
Když znovu a znovu brala prach z Jeho lotosových nohou, Pána to nesmírnĕ zarmoutilo.
Dotýkat se lotosových nohou vznešených osobností je jistĕ velice dobré pro toho, kdo to dĕlá, ale příklad Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který z toho byl nešťastný, naznačuje, že by vaiṣṇava nemĕl nikomu dovolit, aby bral prach z jeho nohou.
Ten, kdo bere prach z lotosových nohou vznešené osobnosti, jí předává své hříšné činnosti. Pokud ta osoba, jejíž prach nĕkdo bere, není velice mocná, musí trpĕt hříšnými činnostmi toho, kdo od ní prach bral. Obecnĕ by se to tedy nemĕlo dovolovat. Nĕkdy bĕhem velkých setkání lidé přijdou a chtĕjí získat stejný prospĕch dotýkáním se našich nohou. Následkem toho nĕkdy musíme prodĕlat nĕjakou nemoc. Co nejvíce bychom se mĕli snažit zabránit tomu, aby se nĕkdo cizí dotýkal našich nohou a bral z nich prach. Śrī Caitanya Mahāprabhu to osobnĕ ukázal svým příkladem, jak je vysvĕtleno v následujícím verši.