Text 304
sei kṛṣṇa, sei gopī, — parama virodha
acintya caritra prabhura ati sudurbodha
sei kṛṣṇa – ten Kṛṣṇa; sei gopī – ta gopī;
Je Kṛṣṇa, ale přijal náladu gopī. Jak je to možné? To je Pánova nepochopitelná povaha, které je velmi tĕžké porozumĕt.
To, že Kṛṣṇa přijímá roli gopī, je podle všech svĕtských mĕřítek jistĕ zcela rozporuplné, avšak Pán může díky své nepochopitelné povaze jednat jako gopī a cítit od Kṛṣṇy odloučení, přestože je samotný Kṛṣṇa. Takový rozpor se může zmĕnit v soulad pouze u Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, protože On má energii, která je nepochopitelná (acintya) a která může učinit nemožné možným (aghaṭa-ghaṭana-patīyasī). Takovým protikladům je velmi tĕžké porozumĕt, dokud oddaný přísnĕ nenásleduje vaiṣṇavskou filosofii pod vedením Gosvāmīch. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī proto každou kapitolu zakončuje tímto veršem:
śrī-rūpa-raghunātha-pade yāra āśa
caitanya-caritāmṛta kahe kṛṣṇadāsa
„Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.“
V jedné písni od Narottamy dāse Ṭhākura se říká:
rūpa-raghunātha-pade ha-ibe ākuti
kabe hāma bujhaba se yugala-pīriti
Milostnou lásku mezi Rādhou a Kṛṣṇou, které se říká yugala-pīriti, nemohou pochopit svĕtští učenci, umĕlci nebo básníci. Porozumĕt jí mohou pouze oddaní, kteří přísnĕ následují příklad šesti Gosvāmīch. Nĕkdy se takzvaní umĕlci a básníci snaží porozumĕt milostným zábavám Rādhy a Kṛṣṇy a vydávají o nich laciné knihy básní a obrázků. Naneštĕstí však milostné lásce Rādhy a Kṛṣṇy ani trochu nerozumĕjí. Pouze strkají nos do tématu, do kterého nejsou vůbec způsobilí proniknout.