Text 52

Je mnoho stoupenců tantry, kteří chtĕjí jíst maso a pít víno, a proto na místech, kde se pálí mrtvoly, provádĕjí černé umĕní spočívající v uctívání bohynĕ Bhavānī. Tito hlupáci si také myslí, že tato bhavānī-pūjā je stejnĕ dobrá, jako když se uctívá Pán Kṛṣṇa oddanou službou. Takové odporné tantrické činnosti vykonávané takzvanými svāmīmi a yogīmi zde Pán Caitanya Mahāprabhu zavrhuje. Říká, že tato bhavānī-pūjā určená k pití vína a jedení masa človĕka rychle uvrhne do pekelného života. Pekelný je již samotný způsob uctívání, a tak i výsledek musí být nutnĕ pekelný, a nic jiného.

Mnoho darebáků tvrdí, že každý nakonec dosáhne Brahmanu, ať přijme jakoukoliv cestu. Z tohoto verše však můžeme vidĕt, jak takoví lidé dospĕjí do Brahmanu. I když se Brahman šíří všude, ale vnímání Brahmanu v různých objektech vede k různým výsledkům. V Bhagavad-gītĕ (4.11) Pán říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham – „Každého odmĕňuji podle toho, jak se Mi odevzdává.“ Māyāvādī určitĕ Brahman v jistých aspektech realizují, ale realizace Brahmanu v podobĕ vína, žen a masa není stejná realizace, jakou získají oddaní zpíváním, tančením a jedením prasādam. Māyāvādští filosofové se vzdĕlávají v bezcenném poznání, a tak považují všechny druhy realizace Brahmanu za stejné a rozdíly neberou v úvahu. I když je Kṛṣṇa všude, zároveň díky své nepochopitelné energii všude není. Realizace Brahmanu tantrického kultu tedy není stejná jako realizace Brahmanu čistých oddaných. Dokud človĕk nedosáhne této nejvyšší realizace Brahmanu, vĕdomí Kṛṣṇy, nevyhne se trestu. Všichni lidé kromĕ oddaných vĕdomých si Kṛṣṇy jsou do určité míry pāṣaṇḍī neboli démoni, a tak je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, trestá, jak je řečeno dále.