Text 68
tabe ācārya-gosāñira ānanda ha-ila
lajjita ha-iyā prabhu prasāda karila
tabe – tehdy; ācārya-gosāñira – Advaity Ācāryi; ānanda – radost; ha-ila – vyvstala; lajjita – zahanbený; ha-iyā – jelikož se stal; prabhu – Pán; prasāda – požehnání; karila – dal.
Tehdy byl Advaita Ācārya nadmíru spokojený. Pán to pochopil a trochu se stydĕl, nicménĕ Advaitovi Ācāryovi požehnal.
Advaita Ācārya byl žákem Mādhavendry Purīho, což byl duchovní mistr Īśvary Purīho. Īśvara Purī, duchovní mistr Śrī Caitanyi Mahāprabhua, byl tedy duchovním bratrem Advaity Ācāryi. Śrī Caitanya Mahāprabhu se proto k Advaitovi Ācāryovi choval jako ke svému duchovnímu mistrovi. Advaitovi Ācāryovi se však toto chování Pána Caitanyi nelíbilo, protože chtĕl, aby Ho Pán bral jako svého vĕčného služebníka. Advaita Prabhu chtĕl být služebníkem Pána, a ne Jeho duchovním mistrem. Vymyslel proto plán, jak se Pánu znelíbit. V kruhu nĕjakých nešťastných māyāvādīch začal vykládat cestu filosofické spekulace, a když se to Pán Caitanya Mahāprabhu dozvĕdĕl, okamžitĕ tam šel a rozzuřenĕ začal Advaitu Ācāryu bít. Advaita Ācārya se tehdy dal samou radostí do tance a prohlásil: „Jen se podívejte, jak se Mi splnila Moje touha! Pán Caitanya Mahāprabhu se ke Mnĕ tak dlouho choval uctivĕ, ale nyní Mnou opovrhuje. To je moje odmĕna. Má Mĕ tak rád, že Mĕ chtĕl zachránit z rukou māyāvādīch.“ Jakmile to Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, zastydĕl se, ale zároveň mĕl z Advaity Ācāryi velkou radost.