Text 2
kṛṣṇotkīrtana-gāna-nartana-kalā-pāthojani-bhrājitā
sad-bhaktāvali-haṁsa-cakra-madhupa-śreṇī-vihārāspadam
karṇānandi-kala-dhvanir vahatu me jihvā-maru-prāṅgaṇe
śrī-caitanya dayā-nidhe tava lasal-līlā-sudhā-svardhunī
kṛṣṇa – Kṛṣṇova svatého jména; utkīrtana – hlasité zpívání; gāna – zpĕv; nartana – tančení; kalā – dalších krásných umĕní; pāthaḥ-jani – s lotosy; bhrājitā – zkrášlené; sat-bhakta – čistých oddaných; āvali – řady; haṁsa – labutí; cakra – ptáci cakravāka; madhu-pa – a čmeláci; śreṇī – proudy; vihāra – blaženosti; āspadam – sídlo; karṇa-ānandi – příjemné pro uši; kala – melodický; dhvaniḥ – zvuk; vahatu – nechť plyne; me – mého; jihvā – jazyka; maru – jako poušť; prāṅgaṇe – na dvorku; śrī-caitanya dayā-nidhe – ó Pane Caitanyo, oceáne milosti; tava – Tvoje; lasat – zářící; līlā-sudhā – nektar zábav; svardhunī – Ganga.
Ó můj milostivý Pane Caitanyo, nechť Tvé nektarové transcendentální činnosti, které jsou jako vody Gangy, plynou po povrchu mého jazyka, který připomíná poušť. Tyto vody jsou zkrášlovány lotosy v podobĕ zpívání, tančení a hlasitého opĕvování Kṛṣṇova svatého jména, které jsou pro ryzí oddané místa radovánek. Tito oddaní jsou přirovnáni k labutím, kachnám a čmelákům. Melodický zvuk proudu této řeky tĕší jejich uši.
Naše jazyky neustále vydávají zbytečné zvuky, které nám nepomohou realizovat transcendentální klid. Jazyk je zde přirovnán k poušti, protože má-li poušť plodit a rodit, potřebuje neustálou dodávku osvĕžující vody. Voda je na poušti tou nejpotřebnĕjší látkou. Pomíjivá radost ze svĕtského umĕní, kultury, politiky, sociologie, suché filosofie, poezie a tak dále je přirovnána k pouhé kapce vody, neboť i když tyto námĕty kvalitativnĕ vyhlížejí jako transcendentální blaženost, jsou prostoupené kvalitami hmotné přírody. Z toho důvodu nemohou ani jednotlivĕ, ani společnĕ uspokojit nedozírné požadavky jazyka, který je jako poušť. Jazyk i navzdory řečnĕní na různých konferencích zůstává vyprahlý. Z tohoto důvodu se musí lidé ze všech částí svĕta obrátit na oddané Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jež jsou přirovnáni k labutím plujícím okolo překrásných lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua nebo k čmelákům, kteří bzučí okolo Jeho lotosových nohou a plni transcendentální blaženosti hledají med. Takzvaní filosofové, kteří volají po Brahmanu, osvobození a podobných suchých spekulativních cílech, nemohou suchopárné materialistické štĕstí obdařit žádnou vláhou. Samotná duše má jiné potřeby. Duše může najít útĕchu pouze milostí Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho mnoha pravých oddaných, jež nikdy neopouštĕjí lotosové nohy Pána a nesnaží se stát Jeho napodobeninami, ale drží se u Jeho lotosových nohou jako čmeláci, kteří nikdy neopustí lotos plný medu.
Hnutí Pána Caitanyi, hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, se vyznačuje tancem a opĕvováním Kṛṣṇových zábav. Zde je přirovnáno k čisté vodĕ Gangy, plné lotosových kvĕtů. Z tĕchto kvĕtů se tĕší čistí oddaní, kteří jsou jako čmeláci a labutĕ. Jejich zpívání se podobá proudu Gangy, řeky nebeského království. Autor touží po tom, aby tyto sladce plynoucí vlny zalily jeho jazyk. Pokornĕ se přirovnává k materialistům, jež se neustále vĕnují suchopárným řečem, které jim neposkytují žádné uspokojení. Kdyby místo toho použili své vyschlé jazyky ke zpívání svatého jména Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – jak to předvedl Pán Caitanya, mohli by vychutnávat sladký nektar a užívat si života.