Text 96

Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Bhagavat-sandarbĕ (16) říká, že díky svým energiím, které samy jednají mimo dosah spekulativní lidské mysli, existuje Pán neboli Nejvyšší Transcendence, summum bonum, vĕčnĕ ve čtyřech transcendentálních podobách zároveň: jako Jeho osobnost, Jeho neosobní záře, částice Jeho energie (živé bytosti) a základní příčina všech příčin. Tento Nejvyšší Celek je přirovnán ke slunci, které také existuje ve čtyřech rysech, a to jako osobnost boha Slunce, třpyt jeho zářící koule, sluneční paprsky uvnitř planety slunce a odrazy slunce v mnoha dalších předmĕtech. Snaha potvrdit existenci transcendentální Absolutní Pravdy pomocí našeho omezeného úsudku bude neúspĕšná, protože Absolutní Pravda se nachází mimo dosah našich omezených spekulativních myslí. Hledáme-li ji upřímnĕ, musíme uznat, že její moc je pro naše nepatrné mozky nepochopitelná. Zkoumání vesmíru si vyžádalo úsilí nejvĕtších vĕdců svĕta, a přesto dodnes existují nesčetné problémy týkající se dokonce i základního poznání hmotného stvoření, jež matou vĕdce, kteří se s nimi potýkají. Toto materialistické poznání je od duchovní přírody hodnĕ vzdálené, a proto je jednání a řízení Absolutní Pravdy bezpochyby nepochopitelné.

Je řečeno, že hlavní energie Absolutní Pravdy jsou tři: vnitřní, vnĕjší a okrajová. Činnostmi své vnitřní energie projevuje Osobnost Božství ve své původní podobĕ duchovní vesmírné projevy známé jako Vaikuṇṭhaloky, jež existují vĕčnĕ, i po zničení hmotného vesmírného projevu. Prostřednictvím své okrajové energie se Pán expanduje jako živé bytosti, jež jsou Jeho částmi, tak jako slunce šíří své paprsky všemi smĕry. Hmotné stvoření Pán projevuje svojí vnĕjší silou, stejnĕ jako slunce svými paprsky vytváří mlhu. Hmotné stvoření je pouze zvráceným odrazem vĕčné přírody Vaikuṇṭhy.

Tyto tři energie Absolutní Pravdy jsou popsány i ve Viṣṇu Purāṇĕ, kde je řečeno, že živé bytosti se kvalitou rovnají vnitřní energii, kdežto vnĕjší energii nepřímo ovládá hlavní příčina všech příčin. Māyā, energie klamu, svádí živé bytosti stejnĕ, jako mlha svede z cesty poutníka, když nepropustí svĕtlo slunce. I když je moc māyi kvalitativnĕ na nižší úrovni než okrajová energie, která se skládá z živých bytostí, nedílných částí Pána, přesto má schopnost tyto živé bytosti ovládat, stejnĕ jako mlha může omezit účinek určité části slunečních paprsků, ačkoliv nemůže zahalit slunce. Živé bytosti zahalené touto energií podstupují evoluci různými životními druhy, s tĕly, která začínají nepatrným mravencem a končí Brahmou, stavitelem vesmíru. Pradhāna, z neosobního pohledu příčina všech příčin, není nikdo jiný než Nejvyšší Pán, kterého lze v oblasti duchovní energie vidĕt tváří v tvář. Díky své nepochopitelné moci přijímá všeprostupující hmotnou podobu. I když jsou všechny tyto tři energie – vnitřní, vnĕjší a okrajová – v konečném smyslu svou podstatou stejné, liší se svými účinky, stejnĕ jako elektrická energie, která může za různých podmínek vytvářet buď zimu, nebo teplo. Vnĕjší a okrajová energie jsou takto nazývány za různých podmínek, ale v původní, vnitřní energii tyto podmínky neexistují, a není ani možné, aby podmínky vnĕjší energie existovaly v okrajové energii a naopak. Ten, kdo je schopen pochopit spletité zákonitosti všech tĕchto energií Nejvyššího Pána, již nemůže zůstat empirickým impersonalistou, kterým byl pod vlivem chabého poznání.