Text 58
kalau yaṁ vidvāṁsaḥ sphuṭam abhiyajante dyuti-bharād
akṛṣṇāṅgaṁ kṛṣṇaṁ makha-vidhibhir utkīrtana-mayaiḥ
upāsyaṁ ca prāhur yam akhila-caturthāśrama-juṣāṁ
sa devaś caitanyākṛtir atitarāṁ naḥ kṛpayatu
kalau – ve vĕku Kali; yam – toho, jehož; vidvāṁsaḥ – učení lidé; sphuṭam – jasnĕ projeveného; abhiyajante – uctívají; dyuti-bharāt – díky přemíře tĕlesného jasu; akṛṣṇa-aṅgam – jehož tĕlo není načernalé; kṛṣṇam – Pána Kṛṣṇu; makha-vidhibhiḥ – provádĕním obĕti; utkīrtana-mayaiḥ – sestávající z hlasitého zpívání svatého jména; upāsyam – předmĕt uctívání; ca – a; prāhuḥ – řekli; yam – jemuž; akhila – všech; caturtha-āśrama-juṣām – tĕch, kdo jsou ve čtvrtém životním stádiu (sannyās); saḥ – On; devaḥ – Nejvyšší Osobnost Božství; caitanya-ākṛtiḥ – v podobĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua; atitarām – nezmĕrnĕ; naḥ – nám; kṛpayatu – nechť prokáže svou milost.
„Provádĕním obĕti v podobĕ společného zpívání svatého jména uctívají učení lidé vĕku Kali Pána Kṛṣṇu, jenž tentokrát není načernalý, neboť se v nĕm vzedmuly pocity Śrīmatī Rādhārāṇī. Je jediným uctívaným Božstvem paramahaṁsů, jež dosáhli nejvyšší úrovnĕ čtvrtého životního stavu (sannyāsu). Nechť nám tento Pán Caitanya, Nejvyšší Osobnost Božství, prokáže svou nezmĕrnou bezpříčinnou milost.“
Tento verš je Dvitīya Śrī Caitanyāṣṭaka 1 ze Stava-māly Śrīly Rūpy Gosvāmīho.