Text 106
rādhikāra bhāva-mūrti prabhura antara
sei bhāve sukha-duḥkha uṭhe nirantara
rādhikāra – Śrīmatī Rādhārāṇī; bhāva-mūrti – podoba emocí; prabhura – Pána Caitanyi Mahāprabhua; antara – srdce; sei – toto; bhāve – v rozpoložení; sukha-duḥkha – štĕstí a neštĕstí; uṭhe – povstávají; nirantara – stále.
Srdce Pána Caitanyi je obrazem emocí Śrī Rādhiky, a tak v nĕm neustále vyvstávají pocity blaženosti i bolesti.
Srdce Pána Caitanyi oplývalo pocity Śrīmatī Rādhārāṇī a Jeho podoba připomínala Její. Jeho rozpoložení popsal Svarūpa Dāmodara jako rādhā-bhāva-mūrti, rozpoložení Rādhārāṇī. Tuto rādhā-bhāvu tĕžko pochopí ten, kdo je zaneprázdnĕn uspokojováním smyslů na svĕtské úrovni. Pokud je však človĕk od smyslných žádostí osvobozen, může jí porozumĕt. Pochopení rādhā-bhāvy, musíme získat od Gosvāmīch neboli tĕch, kdo své smysly opravdu ovládají. Z tĕchto autorizovaných zdrojů se dozvídáme, že rozpoložení Śrīmatī Rādhārāṇī je nejvyšší dokonalostí milostné lásky, což je nejvyšší z pĕti transcendentálních nálad, a je úplnou dokonalostí lásky ke Kṛṣṇovi.
Tyto transcendentální vztahy lze chápat na dvou úrovních – vznešené a nejvznešenĕjší. Láskyplné vztahy projevené ve Dvárace patří ke vznešeným, a nejvznešenĕjšího postavení je dosaženo v projevech zábav ve Vrindávanu. Rozpoložení Pána Caitanyi je tedy bezpochyby nejvznešenĕjší.
Inteligentní človĕk zamĕstnaný čistou oddanou službou může ze života Śrī Caitanyi Mahāprabhua pochopit, že Pán vždy pociťoval odloučení od Kṛṣṇy. V tomto odloučení si nĕkdy myslel, že Kṛṣṇu našel, a radostnĕ prožíval setkání s Ním. Tato odloučení a setkání mají zvláštní význam. Pokusí-li se nĕkdo pochopit vznešené postavení Pána Caitanyi, aniž by to vĕdĕl, zcela jistĕ dojde k mylným závĕrům. Nejprve musíme být zcela seberealizovaní. Jinak se může stát, že budeme Pána mylnĕ považovat za nāgaru neboli toho, kdo si užívá s dívkami z Vradži, čímž se dopustíme chyby zvané rāsa-bhāsa neboli smíšení různých nálad.