Text 107
śeṣa-līlāya prabhura kṛṣṇa-viraha-unmāda
bhrama-maya ceṣṭā, āra pralāpa-maya vāda
śeṣa-līlāya – v závĕrečných zábavách; prabhura – Pána Caitanyi Mahāprabhua; kṛṣṇa-viraha – z odloučení od Pána Kṛṣṇy; unmāda – šílenství; bhrama-maya – pochybené; ceṣṭā – snahy; āra – a; pralāpa-maya – bláznivé; vāda – řeči.
Pán Caitanya byl v závĕrečné části svých zábav posedlý šílenstvím z odloučení od Kṛṣṇy. Jednal pomýlenĕ a mluvil jako v poblouznĕní.
Pán Śrī Caitanya vyjevil nejvyšší stádium pocitů oddaného v odloučení od Kṛṣṇy. Tyto výjevy byly vznešené, protože byl v pocitech odloučení zcela dokonalý. Materialisté tomu však nerozumí. Materialističtí učenci si nĕkdy myslí, že byl nemocný nebo blázen. Jejich problém je, že jsou neustále pohrouženi ve svĕtském uspokojování smyslů, a nikdy nemohou pochopit pocity oddaných Pána. Materialisté mají odporné představy. Myslí si, že si mohou svými smysly užívat hrubohmotných objektů, které lze přímo vnímat, a podobnĕ se zabývat i transcendentálními rysy Pána Caitanyi. Pánu však lze porozumĕt pouze v souladu se zásadami, které předložili Gosvāmī v čele se Svarūpou Dāmodarem. Zmocnĕné osoby, jako jsou Svarūpa Dāmodara nebo šest Gosvāmīch, nikdy nepředkládají teorie, jaké předkládají nadīyā-nāgarī, skupina takzvaných oddaných. Gaurāṅga-nāgarī jsou na zcela mentální úrovni a jejich představy jsou jen mentální výmysly.