Text 156
gopyas tapaḥ kim acaran yad amuṣya rūpaṁ
lāvaṇya-sāram asamordhvam ananya-siddham
dṛgbhiḥ pibanty anusavābhinavaṁ durāpam
ekānta-dhāma yaśasaḥ śriya aiśvarasya
gopyaḥ – gopī; tapaḥ – odříkání; kim – jaké; acaran – provádĕly; yat – díky kterému; amuṣya – onoho (Pána Kṛṣṇy); rūpam – podobu; lāvaṇya-sāram – esenci líbeznosti; asama-ūrdhvam – nesrovnatelnou či nepřekonatelnou; ananya-siddham – kterou žádná ozdoba nemůže zdokonalit (dokonalou samu o sobĕ); dṛgbhiḥ – očima; pibanti – pijí; anusava-abhinavam – stále novou; durāpam – tĕžké získat; ekānta-dhāma – jediné sídlo; yaśasaḥ – slávy; śriyaḥ – krásy; aiśvarasya – majestátu.
(Mathurské ženy řekly:) „Gopī očima neustále pijí nektar Kṛṣṇovy podoby, která je esencí líbeznosti a jíž se nic nevyrovná, ani ji nepředčí. Jaké odříkání asi musely podstoupit? Jeho líbeznost je jediným sídlem krásy, slávy a majestátu, je sama o sobĕ dokonalá, vĕčnĕ svĕží a velmi vzácná.“
Tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu (10.44.14) vyslovily ženy z Mathury, když uvidĕly Kṛṣṇu a Balarāmu v arénĕ s velkými Kaṁsovými zápasníky Muṣṭikou a Cāṇūrou.