Text 26
priyā yadi māna kari’ karaye bhartsana
veda-stuti haite hare sei mora mana
priyā – milenka; yadi – když; māna kari' – mrzutĕ; karaye – činí; bhartsana – vyčítání; veda-stuti – védské modlitby; haite – od; hare – odvede; sei – toto; mora – Moji; mana – mysl.
„Když Mi Moje milovaná společnice nĕco v rozmrzelé náladĕ vyčítá, odvede to Moji mysl od poslechu uctivých védských hymnů.“
Podle Upaniṣad závisejí všechny živé bytosti na nejvyšší živé bytosti, Osobnosti Božství. V Kaṭha Upaniṣadĕ (2.2.13) je řečeno: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān – jedna vĕčná živá bytost podporuje všechny ostatní vĕčné živé bytosti. Protože Nejvyšší Osobnost Božství všechny ostatní živé bytosti udržuje, zůstávají Mu podřízené i tehdy, když se k Pánu připojí v láskyplných vztazích.
Podřízený oddaný se však nĕkdy bĕhem opĕtování nejčistší transcendentální lásky snaží získat vrch nad nadřazeným partnerem. Ten, kdo s Pánem láskyplnĕ jedná, jako kdyby byl Jeho matka nebo otec, nĕkdy převezme roli Nejvyšší Osobnosti Božství. Jeho postavení nĕkdy zaujme i Pánova snoubenka či milenka. Takové snahy jsou však projevem nejvyšší lásky. Jen z čisté lásky podřízená milenka Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, vynadá. Pán má z takového kárání radost a přijímá je velice příznivĕ. Projevy přirozené lásky způsobují, že se tyto činnosti stávají zdrojem požitku. Při uctívání Nejvyššího Pána s úctou se tato přirozená láska neobjevuje, protože oddaný považuje Pána za nadřízeného.
Usmĕrňující zásady oddané služby jsou určeny pro ty, kdo ještĕ neprobudili svoji přirozenou lásku k Bohu. Když se však tato láska projeví, všechny usmĕrňovací metody jsou překonány, a mezi Pánem a Jeho oddaným existuje čistá láska. I když se nĕkdy na této úrovni lásky zdá, že má oddaný nad Pánem převahu nebo že porušuje usmĕrňující zásady, je toto jednání mnohem pokročilejší než bĕžné jednání s úctou a bázní, podle usmĕrňujících zásad. Oddaný, který je skutečnĕ oproštĕný od všech přívlastků díky své naprosté láskyplné připoutanosti k Nejvyššímu, projevuje spontánní lásku k Bohu, jež je vždy nadřazená oddanosti usmĕrnĕné zásadami.
Neformální mluva milenců je znakem čisté náklonnosti. Uctívají-li oddaní svého milého jako nejúctyhodnĕjší objekt, je vidĕt, že jim chybí spontánní láskyplné city. Začátečník, který se řídí védskými pokyny určenými k usmĕrnĕní tĕch, kterým schází čistá láska k Bohu, může navenek vypadat vznešenĕji než oddaný se spontánní láskou k Bohu. Skutečností však zůstává, že spontánní čistá láska usmĕrnĕnou oddanou službu dalece převyšuje. Tato čistá láska k Bohu je vždy slavná, ve všech ohledech slavnĕjší než uctivá oddaná služba oddaného s menší náklonností.