Text 9
kintu kṛṣṇera yei haya avatāra-kāla
bhāra-haraṇa-kāla tāte ha-ila miśāla
kintu – ale; kṛṣṇera – Pána Kṛṣṇy; yei – to, co; haya – je; avatāra – inkarnace; kāla – čas; bhāra-haraṇa – odstranit břímĕ; kāla – čas; tāte – v tom; ha-ila – bylo; miśāla – smíšení.
Čas, kdy bylo třeba odstranit břímĕ svĕta, se však překryl s dobou, kdy mĕl inkarnovat Pán Kṛṣṇa.
Z Bhagavad-gīty víme, že se Pán zjevuje v určitých intervalech, aby obnovil duchovní kulturu, která časem upadá. Pán Śrī Kṛṣṇa se zjevil na konci Dvāpara-yugy, aby znovu pozvedl tuto duchovní kulturu lidské společnosti a zároveň aby projevil svoje transcendentální zábavy. Viṣṇu je autorizovaným Pánem, jenž udržuje stvořený vesmír, a také hlavním Božstvem, které zjednává nápravu, pokud dojde k nesrovnalostem v řízení vesmírného stvoření. Śrī Kṛṣṇa je však původní Pán a nezjevuje se proto, aby provádĕl takové úpravy v řízení, nýbrž výhradnĕ proto, aby projevil své transcendentální zábavy, a přivábil tak pokleslé duše zpátky domů, zpátky k Bohu.
Na konci poslední Dvāpara-yugy však došlo ke shodĕ v čase určeném pro nápravu v řízení i pro zjevení Pána Śrī Kṛṣṇy. Když se tedy Śrī Kṛṣṇa zjevil, splynul s Ním i Viṣṇu, Pán, který udržuje, protože s Ním v dobĕ Jeho zjevení splynou všechny úplné části a expanze absolutní Osobnosti Božství.