Text 120
sei ta’ ‘ananta’ ‘śeṣa’ — bhakta-avatāra
īśvarera sevā vinā nāhi jāne āra
sei ta' – tento; ananta – Pán Ananta; śeṣa – inkarnace Śeṣi; bhakta-avatāra – inkarnace oddaného; īśvarera sevā – služba Pánu; vinā – bez; nāhi – ne; jāne – zná; āra – nic jiného.
Tento Ananta Śeṣa je inkarnace Boha v podobĕ oddaného. Nezná nic jiného než službu Pánu Kṛṣṇovi.
Śrīla Jīva Gosvāmī popisuje Śeṣa-nāgu ve svém díle Kṛṣṇa- -sandarbha takto: „Śrī Anantadeva má tisíce tváří a je zcela nezávislý. Je vždy připravený sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, a také to neustále dĕlá. Saṅkarṣaṇa je první expanze Vāsudevy, a protože se zjevuje ze své vlastní vůle, nazývá se svarāṭ neboli naprosto nezávislý. Je proto nekonečný a transcendentální vůči všem omezením času a prostoru. Osobnĕ se zjevuje jako tisícihlavý Śeṣa.“ Ve Skanda Purāṇĕ, kapitole nazvané Ayodhyā-māhātmya, žádá polobůh Indra Pána Śeṣu, který před ním stál v podobĕ Lakṣmaṇa, takto: „Vrať se prosím do svého vĕčného sídla, Viṣṇuloky, kde je také přítomná Tvoje expanze Śeṣa s hadími kápĕmi.“ Poté, co takto poslal Lakṣmaṇa do oblasti Pātāly, vrátil se Pán Indra do svého sídla. Tento citát vyjadřuje, že Saṅkarṣaṇa, jenž je součástí čtveřice podob, sestupuje s Pánem Rámou jako Lakṣmaṇa. Jakmile Pán Rāma odejde, Śeṣa se zase od Lakṣmaṇovy osobnosti oddĕlí a vrací se do svého vlastního sídla v oblasti Pātāly, zatímco Lakṣmaṇa se vrací do svého sídla na Vaikuṇṭĕ.
Laghu-bhāgavatāmṛta přináší následující popis: „Saṅkarṣaṇa ze druhé čtveřice podob se zjevuje jako Rāma a bere s sebou Śeṣu, jenž podpírá vesmíry tvaru koule. Śeṣa má dva rysy: jedním je, že nese svĕty, a v druhém slouží jako lůžko. Śeṣa, který nese svĕty, je inkarnací Saṅkarṣaṇovy moci, pročež se nĕkdy nazývá také Saṅkarṣaṇa. Śeṣa v podobĕ lůžka se vždy představuje jako Pánův vĕčný služebník.“