Text 226

Ve své Bhakti-sandarbĕ Jīva Gosvāmī píše, že ti, kdo se opravdu vážnĕ zajímají o oddanou službu, nedĕlají rozdíly mezi podobou Pána vyrobenou z hlíny, kovu, kamene či dřeva a původní Pánovou podobou. V hmotném svĕtĕ se človĕk od své fotografie, obrázku či sochy liší, ale Pán Kṛṣṇa ve své původní podobĕ Nejvyšší Osobnosti Božství a Pán Kṛṣṇa v podobĕ sochy se od sebe neliší, protože je absolutní. To, co my nazýváme kamenem, dřevem a kovem, jsou energie Nejvyššího Pána, a energie nejsou nikdy od svého zdroje oddĕlené. Jak jsme již nĕkolikrát vysvĕtlili, nikdo nemůže oddĕlit energii slunečních paprsků od slunce, které je jejich zdrojem. Může se tedy zdát, že hmotná energie je od Pána oddĕlená, ale transcendentálnĕ se od Nĕho neliší.

Pán se může zjevit kdykoliv a kdekoliv, protože Jeho různé energie se rozprostírají všude, stejnĕ jako sluneční svĕtlo. Mĕli bychom proto pochopit, že vše, co vidíme, je energie Nejvyššího Pána, a nedĕlat tudíž rozdíly mezi Pánem a Jeho podobou arcā vyrobenou z hlíny, kovu, dřeva nebo barev. I když jsme toto vĕdomí ještĕ nerozvinuli, mĕli bychom to přijmout alespoň teoreticky, na základĕ pokynů duchovního mistra, a uctívat arcā- -mūrti neboli Pánovu podobu v chrámu s vĕdomím, že se od Pána neliší.

Padma Purāṇa výslovnĕ uvádí, že každý, kdo považuje Božstvo Pána v chrámu za dřevo, kámen nebo kov, se nachází v pekelných podmínkách. Impersonalisté s uctíváním podoby Pána v chrámu nesouhlasí, a existuje dokonce skupina lidí, jež se vydávají za hinduisty, ale toto uctívání zavrhují. To, že takzvanĕ přijímají Védy, nemá žádný význam, protože všichni ācāryové, a dokonce i impersonalista Śaṅkarācārya, doporučili uctívání transcendentální podoby Pána. Impersonalisté jako Śaṅkarācārya doporučují uctívání pĕti podob, známé jako pañcopāsanā, mezi nĕž je zahrnuta i podoba Pána Viṣṇua. Vaiṣṇavové ale Pána Viṣṇua uctívají v Jeho různých projevech, jako jsou Rādhā-Kṛṣṇa, Lakṣmī-Nārāyaṇa, Sītā-Rāma a Rukmiṇī-Kṛṣṇa. Māyāvādī říkají, že uctívání Pánovy podoby je zapotřebí na začátku, ale myslí si, že na konci je všechno neosobní. Protože se tedy v konečném smyslu stavĕjí proti uctívání podoby Pána, označil je Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu za rouhače.

Śrīmad-Bhāgavatam odsuzuje ty, kdo si myslí, že tĕlo je vlastní já, slovy bhauma ijya-dhīḥ. Bhauma znamená zemĕ a ijya-dhīḥ znamená uctívač. Tito bhauma ijya-dhīḥ jsou dvou druhů: ti, kdo uctívají rodnou zemi, jako například nacionalisté, kteří pro svou vlast přinášejí mnoho obĕtí; a ti, kdo zavrhují uctívání Pánovy podoby. Človĕk by nemĕl uctívat planetu Zemi nebo své rodištĕ a nemĕl by ani zavrhovat Pánovu podobu, projevenou v kovu nebo dřevĕ pro naše potřeby. Hmotné vĕci jsou také energií Nejvyššího Pána.