Text 72
kvāhaṁ tamo-mahad-ahaṁ-kha-carāgni-vār-bhū-
saṁveṣṭitāṇḍa-ghaṭa-sapta-vitasti-kāyaḥ
kvedṛg-vidhāvigaṇitāṇḍa-parāṇu-caryā-
vātādhva-roma-vivarasya ca te mahitvam
kva – kde; aham – já; tamaḥ – hmotná příroda; mahat – souhrn hmotné energie; aham – falešné ego; kha – éter; cara – vzduch; agni – oheň; vāḥ – voda; bhū – zemĕ; saṁveṣṭita – obklopený; aṇḍa-ghaṭa – vesmír, který připomíná nádobu; sapta-vitasti – sedm vitasti; kāyaḥ – tĕlo; kva – kde; īdṛk – takové; vidha – jako; avigaṇita – neomezené; aṇḍa – vesmíry; para-aṇu- -caryā – pohybující se jako atomický prach; vāta-adhva – průduchy; roma – chlupů na tĕle; vivarasya – otvorů; ca – také; te – Tvoje; mahitvam – vznešenost.
„Kde jsem já, nepatrné stvoření o velikosti sedmi délek vlastní ruky? Jsem uzavřen ve vesmíru, skládajícím se z hmotné přírody, souhrnu hmotné energie, falešného ega, éteru, vzduchu, ohnĕ, vody a zemĕ. Jaká je však Tvoje sláva? Neomezené vesmíry prostupují póry Tvého tĕla, jako když částečky prachu prostupují okenní sítí.“
Pán Brahmā se poté, co ukradl všechna Kṛṣṇova telátka a pasáčky, vrátil a vidĕl, jak si klidnĕ s Kṛṣṇou hrají dál. Přiznal svou porážku a přednesl tuto modlitbu (Bhāg. 10.14.11). Ani tak vznešená podmínĕná duše, jako je Brahmā, který řídí dĕní v celém vesmíru, se nemůže srovnávat s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, protože On může stvořit nesčetné vesmíry jednoduše duchovními paprsky vycházejícími z pórů Jeho tĕla. Materialističtí vĕdci by si mĕli z Brahmových výroků o naší nepatrnosti ve srovnání s Bohem vzít ponaučení. Z tĕchto Brahmových modliteb se mají hodnĕ co učit ti, kdo neprávem zpyšnĕli nabytou mocí.