Text 68
api bata madhu-puryām ārya-putro ’dhunāste
smarati sa pitṛ-gehān saumya bandhūṁś ca gopān
kvacid api sa kathāṁ naḥ kiṅkariṇāṁ gṛṇīte
bhujam aguru-sugandhaṁ mūrdhny adhāsyat kadā nu
api – jistĕ; bata – politováníhodné; madhu-puryām – ve mĕstĕ Mathuře; ārya-putraḥ – syn Nandy Mahārāje; adhunā – nyní; āste – sídlí; smarati – vzpomíná; saḥ – On; pitṛ-gehān – dĕní v domĕ svého otce; saumya – ó velká duše (Uddhavo); bandhūn – své mnohé přátele; ca – a; gopān – pasáčky; kvacit – nĕkdy; api – nebo; saḥ – On; kathām – mluví; naḥ – o nás; kiṅkarīṇām – služebnicích; gṛṇīte – vztahuje; bhujam – ruku; aguru-su-gandham – vonící po aguru; mūrdhni – na hlavy; adhāsyat – položí; kadā – kdy; nu – možná.
„Ó Uddhavo! Je to smutné, že Kṛṣṇa sídlí v Mathuře. Vzpomíná si na dĕní v domĕ svého otce a na své přátele pasáčky krav? Ó velká duše! Mluví vůbec nĕkdy o nás, Jeho služebnicích? Kdy zase na naše hlavy položí svoji ruku vonící po aguru?“
Tento verš se objevuje ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.47.21), v části zvané Bhramara-gīta. Takto v naprostém odloučení od Kṛṣṇy zpívala Śrīmatī Rādhārāṇī, když Uddhava přijel do Vrindávanu.