Text 1
agaty-eka-gatiṁ natvā
hīnārthādhika-sādhakam
śrī-caitanyaṁ likhyate ’sya
prema-bhakti-vadānyatā
agati – nejpokleslejších; eka – jediný; gatim – cíl; natvā – po složení poklon; hīna – nižší; artha – zájem; adhika – vĕtší než to; sādhakam – kdo může poskytnout; śrī-caitanyam – Pánu Śrī Caitanyovi; likhyate – popsáno; asya – Pána, Śrī Caitanyi Mahāprabhua; prema – láska; bhakti – oddaná služba; vadānyatā – velkodušnost.
Nejdříve ze všeho skládám uctivé poklony Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, jenž je nejvyšším cílem života tĕch, kdo v hmotném svĕtĕ přišli o všechno, a který je jediným důvodem snažení pro toho, kdo dĕlá pokrok v duchovním životĕ. Popíši tedy Jeho milostivý přínos v podobĕ oddané služby vykonávané s láskou k Bohu.
V podmínĕném stavu hmotné existence je duše sice bezmocná, ale pod vlivem iluze vnĕjší energie māyi si myslí, že je dokonale ochránĕna vlastní zemí, společností, přátelstvím a láskou. Neví, že v dobĕ smrti jí nic takového nepomůže. Přírodní zákony jsou tak mocné, že nic z toho, co v hmotném svĕtĕ máme, nás neochrání před spáry kruté smrti. Bhagavad- -gītā (13.9) říká: janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam – ten, kdo dĕlá skutečný pokrok, musí brát vždy v úvahu čtyři zákonitosti strastiplného života: zrození, smrt, stáří a nemoci. Dokud človĕk nepřijme útočištĕ u lotosových nohou Pána, nemůže být před tímto utrpením ochránĕn. Śrī Caitanya Mahāprabhu je proto jediným útočištĕm všech podmínĕných duší. Inteligentní človĕk se tedy plnĕ uchýlí k lotosovým nohám Pána, než aby vkládal svoji víru do hmotného majetku. Takovému človĕku se říká akiñcana neboli ten, kdo v tomto hmotném svĕtĕ nic nevlastní. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se také nazývá Akiñcana-gocara, protože Ho mohou dosáhnout ti, kdo nevĕří v hmotný majetek. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je proto jediným útočištĕm plnĕ odevzdaných duší, kterým už nezbylo žádné hmotné vlastnictví, na kterém by mohly záviset.
Dharma (zbožnost), artha (ekonomický rozvoj), kāma (uspokojování smyslů) a nakonec mokṣa (osvobození) jsou tím, na čem každý závisí, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu může díky své milostivé povaze udĕlit více než osvobození. Slova hīnārthādhika-sādhakam v tomto verši tedy vyjadřují, že i když je osvobození podle hmotných mĕřítek nadřazené nižším zájmům, jako je zbožnost, ekonomický rozvoj a uspokojování smyslů, oddaná služba a transcendentální láska k Nejvyšší Osobnosti Božství stojí ještĕ výše. Śrī Caitanya Mahāprabhu je tím, kdo udĕluje toto velké požehnání. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: premā pum-artho mahān – „Láska k Bohu je tím nejvĕtším požehnáním pro celé lidstvo.“ Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, autor Śrī Caitanya-caritāmṛty, se tedy nejprve uctivĕ klaní Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, než začne popisovat Jeho velkodušnost při rozdávání lásky k Bohu.