Text 140
tāṅre ‘nirviśeṣa’ kahi, cic-chakti nā māni
ardha-svarūpa nā mānile pūrṇatā haya hāni
tāṅre – Jemu; nirviśeṣa – neosobní; kahi – říkáme; cit-śakti – duchovní energie; nā – ne; māni – přijímáme; ardha – půlku; svarūpa – podoba; nā – ne; mānile – přijímající; pūrṇatā – úplnost; haya – stane se; hāni – vadné.
„Hovoříme-li o Nejvyšším jako o neosobním, popíráme tím Jeho duchovní energie. Je logické, že když přijmete poloviční pravdu, nemůžete pochopit celek.“
V Upaniṣadách je řečeno:
oṁ pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṁ
pūrṇāt pūrṇam udacyate
pūrṇasya pūrṇam ādāya
pūrṇam evāvaśiṣyate
Tento verš, který najdeme v Īśopaniṣadĕ, Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadĕ a mnoha dalších Upaniṣadāch, uvádí, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je úplný ve svých šesti vznešených atributech. Jeho postavení je výjimečné, protože vlastní veškeré bohatství, sílu, vliv, krásu, poznání a odříkání. Brahman znamená nejvĕtší, ale Nejvyšší Osobnost Božství je vĕtší než nejvĕtší, podobnĕ jako je planeta Slunce vĕtší než sluneční záře, která proniká celým vesmírem. I když se ménĕ vzdĕlaným lidem může tato sluneční záře, šířící se po celém vesmíru, jevit jako veliká, samotné Slunce je vĕtší, a vĕtší než Slunce je bůh Slunce. Stejnĕ tak není nejvĕtší neosobní Brahman, i když to tak vypadá. Neosobní Brahman je pouze tĕlesná záře Nejvyšší Osobnosti Božství, ale transcendentální podoba Pána je vĕtší než neosobní Brahman i lokalizovaná Paramātmā. Proto kdekoliv je ve védské literatuře použito slovo „Brahman“, rozumí se tím Nejvyšší Osobnost Božství.
I v Bhagavad-gītĕ je Pán osloven jako Parabrahman. Māyāvādī a další si nĕkdy Brahman špatnĕ vykládají, protože každá živá bytost je také Brahman. Kṛṣṇa je proto označován jako Parabrahman (Nejvyšší Brahman). Kdykoliv je tedy ve védské literatuře použito slovo Brahman nebo Parabrahman, rozumí se tím Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. To je skutečný význam tĕchto slov. A protože celá védská literatura pojednává o Brahmanu, je Kṛṣṇa konečným cílem védského poznání. Neosobní brahmajyoti spočívá na Pánovĕ osobní podobĕ. I když je tedy tato neosobní záře brahmajyoti prvotní realizací, človĕk musí vstoupit do ní, jak je řečeno v Īśopaniṣadĕ, aby našel Nejvyšší Osobu, a potom je jeho poznání dokonalé. Bhagavad-gītā (7.19) to také potvrzuje: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān maṁ prapadyate. Hledání Absolutní Pravdy pomocí spekulativního poznání je úplné, když poznáme Kṛṣṇu a odevzdáme se Mu. To je skutečný cíl dokonalého poznání.
Částečná realizace Absolutní Pravdy jako neosobního Brahmanu upírá Pánovi Jeho úplný majestát. Jedná se o nebezpečné pochopení Absolutní Pravdy. Dokud človĕk nepřijme všechny rysy Absolutní Pravdy – neosobní Brahman, lokalizovanou Paramātmu a nakonec Nejvyšší Osobnost Božství – jeho poznání zůstává nedokonalé. Śrīpāda Rāmānujācārya ve svém díle Vedārtha-saṅgraha říká: jñānena dharmeṇa svarūpam api nirūpitam, na tu jñāna-mātraṁ brahmeti katham idam avagamyate. Tím naznačuje, že skutečná totožnost Absolutní Pravdy musí být chápána jak z hlediska jejího poznání, tak z hlediska jejích vlastností. Chápat Absolutní Pravdu pouze jako plnou poznání nestačí. Ve védské literatuře (Muṇḍaka Up. 1.1.9) nacházíme výrok yaḥ sarva-jñaḥ sarva-vit, což znamená, že Absolutní Pravda zná vše dokonale, ale z védského výroku parāsya śaktir vividhaiva śrūyate se dále dozvídáme, že nejen vše zná, ale také podle toho jedná s použitím svých různých energií. Pochopit, že Brahman, Nejvyšší, je vĕdomý, tedy není dostačující. Je třeba vĕdĕt, že prostřednictvím svých různých energií vĕdomĕ jedná. Māyāvādská filosofie nás pouze informuje o vĕdomí Absolutní Pravdy, ale nedává nám informaci o tom, jak vĕdomá Absolutní Pravda jedná. To je nedostatek této filosofie.