Text 41

Naštĕstí nebo naneštĕstí se také setkáváme s māyāvādīmi, kteří kritizují naši metodu zpívání a viní nás z toho, že se nezajímáme o studium. Nevĕdí, že jsme do angličtiny přeložili mnoho knih a že je studenti v našich chrámech pravidelnĕ ráno, v poledne a večer studují. My tyto knihy píšeme a vydáváme a naši studenti je studují a šíří po celém svĕtĕ. Žádná māyāvādská škola nemůže nabídnout tolik knih, kolik jich máme my, a přesto nás viní z toho, že neradi studujeme. Taková nařčení jsou zcela neopodstatnĕná. Studujeme, ale ne māyāvādské nesmysly.

Māyāvādští sannyāsī nezpívají ani netančí. Jejich formální námitkou je, že tato metoda tančení a zpívání se nazývá tauryatrika, což vyjadřuje, že sannyāsī by se mĕl tĕchto činností zcela vyvarovat a využít čas ke studiu vedānty. Tito pánové ale vůbec nechápou, co vedānta znamená. V Bhagavad- gītĕ (15.15) Kṛṣṇa říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyo vedānta-kṛd veda- vid eva cāham – „Studiem všech Véd mám být poznán Já. Ve skutečnosti jsem Já sestavil vedāntu a Já jsem také znalcem Véd.“ Skutečným sestavitelem vedānty je tedy Pán Kṛṣṇa, a cokoliv vyřkne, je vedāntská filosofie. I když māyāvādīm zcela schází poznání vedānty předložené Nejvyšší Osobností Božství v transcendentální podobĕ Śrīmad-Bhāgavatamu, jsou na svoje studium velice pyšní. A protože Śrīla Vyāsadeva předvídal neblahé následky jejich zvrácené prezentace vedāntské filosofie, sestavil Śrīmad-Bhāgavatam, komentář Vedānta-sūtry. Śrīmad-Bhāgavatam je označen jako bhāṣyo 'yaṁ brahma-sūtrānām – veškerá vedāntská filosofie, předložená v aforismech Brahma-sūtry, je bezezbytku popsána na jeho stránkách. Skutečnou vedāntskou filosofii tedy může předkládat jen osoba vĕdomá si Kṛṣṇy, jež se neustále zamĕstnává čtením a chápáním Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu a učí jejich význam po celém svĕtĕ. Māyāvādī jsou velice pyšní na to, že si přivlastnili monopol na vedāntskou filosofii, ale oddaní mají k vedāntĕ své vlastní komentáře, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a další písemnosti ācāryů. Komentářem gauḍīya-vaiṣṇavů je Govinda-bhāṣya.

Māyāvādská obvinĕní oddaných, že nestudují vedāntu, jsou tedy neoprávnĕná. Tito māyāvādī nemají ponĕtí, že zpívat, tančit a kázat zásady obsažené ve Śrīmad-Bhāgavatamu, zvané bhāgavata-dharma, je stejné jako studovat vedāntu. Protože si myslí, že čtení vedāntské filosofie je jediným úkolem sannyāsīho, a protože Caitanyu Mahāprabhua takto přímo studovat nevidĕli, kritizovali Ho za to. Śrīpāda Śaṅkarācārya studium vedānty zvláštĕ zdůrazňoval: vedānta-vākyeṣu sadā ramantaḥ kaupīnavantaḥ khalu bhāgyvantaḥ – „Sannyāsī by mĕl být ve svém stavu odříkání velice přísný. Nemĕl by nosit nic než bederní roušku a neustále by mĕl nacházet potĕšení ve filosofických výrocích Vedānta-sūtry. Takového človĕka ve stavu odříkání je třeba považovat za velice požehnaného.“ Māyāvādī z Váránasí Pána Caitanyu pomlouvali, protože Jeho chování neodpovídalo tĕmto zásadám. Pán Caitanya však tĕmto māyāvādským sannyāsīm udĕlil milost a svými rozhovory o vedāntĕ s Prakāśānandou Sarasvatīm a Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou je vysvobodil.