Text 45
kāśīte lekhaka śūdra-śrīcandraśekhara
tāṅra ghare rahilā prabhu svatantra īśvara
kāśīte – ve Váránasí; lekhaka – písař; śūdra – narozený v rodinĕ śūdry; śrī- -candraśekhara – Candraśekhara; tāṅra ghare – v jeho domĕ; rahilā – zůstal; prabhu – Pán; svatantra – nezávislý; īśvara – nejvyšší vládce..
Protože je Pán jako Nejvyšší Osobnost Božství plnĕ nezávislý, ubytoval se tentokrát v domĕ Candraśekhara, přestože ten byl považován za śūdru neboli kāyasthu.
Pán Caitanya zůstal v domĕ písaře Candraśekhara, přestože by sannyāsī nemĕl bydlet v domĕ śūdry. Před pĕti sty lety platilo hlavnĕ v Bengálsku pravidlo, že ti, kdo se narodili v rodinĕ brāhmaṇů, byli brāhmaṇové a všichni ostatní, kteří se narodili v jiných rodinách, dokonce i vyšších tříd jako kṣatriyové a vaiśyové, byli považováni za śūdry či ne-brāhmaṇy. A tak navzdory tomu, že byl Śrī Candraśekhara písařem z rodiny kāyasthů ze severní Indie, byl považován za śūdru. V Bengálsku byli za śūdry považováni také vaiśyové, zvláštĕ ti, kteří patřili k suvarṇa-vaṇikům, a dokonce i vaidyové, což byli obvykle lékaři. Pán Caitanya Mahāprabhu ovšem nepřijal tyto umĕle vytvořené zásady, které ve společnosti zavedli lidé se sobeckými motivy, a pozdĕji i přes protesty takzvaných brāhmanů začali kāyasthové, vaidyové i vaṇikové přijímat posvátnou šňůru.
Před příchodem Caitanyi Mahāprabhua odsoudil Ballāl Sena, tehdejší král Bengálska, třídu suvarṇa-vaṇiků kvůli své osobní zaujatosti vůči nim. V Bengálsku jsou suvarṇa-vaṇikové vždy velice bohatí, protože jsou to bankéři a obchodníci se zlatem a stříbrem. Ballāl Sena si tedy od jednoho takového půjčoval peníze. Když však Ballāl Sena zkrachoval, bankéř suvarṇa-vaṇik mu přestal půjčovat. To Ballāla Senu rozzuřilo a prohlásil všechny suvarṇa-vaṇiky za śūdry. Snažil se donutit brāhmaṇy k tomu, aby je nepřijímali jako následovníky védských pokynů pod brāhmaṇským vedením, což nĕkteří učinili, jiní však ne. Tak se rozdĕlili i brāhmaṇové mezi sebou a ti, jež podporovali suvarṇa-vaṇiky, byli z řad brāhmaṇů vyhoštĕni. Stejné předsudky přetrvávají dodnes.
V Bengálsku je mnoho vaiṣṇavských rodin, jejichž členové jednají jako ācāryové, i když se nenarodili v rodinách brāhmaṇů, a zasvĕcují žáky udĕlováním posvátné šňůry, jak to přikazují vaiṣṇavské tantry. Příkladem jsou rodiny Ṭhākura Raghunandany Ācāryi, Ṭhākura Kṛṣṇadāse, Navanī Hoḍy a Rasikānanda-devy (žáka Śyāmānandy Prabhua), v nichž se provádí obřad předání posvátné šňůry tak, jak to dĕlají kastovní Gosvāmī, už nejménĕ tři sta nebo čtyři sta let. Přijímají žáky narozené v brāhmaṇských rodinách, a jsou tedy pravými duchovními mistry, způsobilými uctívat śālagrāma- -śilu, která se uctívá spolu s Božstvem. V dobĕ psaní tĕchto stránek nebylo uctívání śālagrāma-śily v našem hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy ještĕ zavedeno, ale brzy ho ve všech našich chrámech zavedeme jako podstatnou součást arcana-mārgy (uctívání Božstev).