Text 61
prabhāve ākarṣila saba sannyāsīra mana
uṭhila sannyāsī saba chāḍiyā āsana
prabhāve – tím jasem; ākarṣila – upoutal; saba – všech; sannyāsīra – māyāvādských sannyāsīch; mana – mysl; uṭhila – vstali; sannyāsī – všichni māyāvādští sannyāsī; saba – všichni; chāḍiyā – opouštĕjící; āsana – místa, kde sedĕli.
Jakmile sannyāsī spatřili oslňující záři vycházející z tĕla Śrī Caitanyi Mahāprabhua, upoutala jejich pozornost, a všichni okamžitĕ uctivĕ povstali.
Svĕtci, ācāryové a učitelé nĕkdy projevují neobvyklé schopnosti, aby přitáhli pozornost obyčejných lidí. To je zapotřebí k upoutání pozornosti hlupáků, ale žádný svĕtec by nemĕl tuto moc zneužívat pro osobní uspokojování smyslů, jako to dĕlají falešní svĕtci, kteří o sobĕ prohlašují, že jsou Bůh. Dokonce i kouzelník umí předvést neobvyklé kousky, které jsou pro obyčejné lidi nepochopitelné, ale to neznamená, že je Bůh. Použít mystické síly k upoutání pozornosti a pak využít situace a prohlásit se za Boha je nanejvýš hříšné. Skutečná svatá osoba o sobĕ nikdy neprohlásí, že je Bůh, ale vždy se staví do role služebníka Boha. Služebník Boha nepotřebuje ukazovat mystické síly a dĕlá to nerad, ale v zájmu Nejvyšší Osobnosti Božství pokorný služebník Boha jedná tak úžasným způsobem, že se ho žádný obyčejný človĕk neopováží napodobovat. Ani potom však svĕtec nepřipisuje zásluhy za takové skutky sobĕ, protože si je velmi dobře vĕdom toho, že když se milostí Nejvyššího Pána dĕje v jeho zastoupení nĕco úžasného, všechno uznání patří pánovi, a ne služebníkovi.