Text 68
sannyāsī ha-iyā kara nartana-gāyana
bhāvuka saba saṅge lañā kara saṅkīrtana
sannyāsī – stav odříkání; ha-iyā – poté, co jsi přijal; kara – oddáváš se; nartana-gāyana – tančení a zpívání; bhāvuka – fanatici; saba – všichni; saṅge – do své společnosti; lañā – přijímající je; kara – činíš; saṅkīrtana – zpívání svatých jmen Pána.
„Jsi sannyāsī. Proč se tedy oddáváš zpívání a tancování ve svém saṅkīrtanovém hnutí, obklopen samými fanatiky?“
Takto zpochybňoval Prakāśānanda Sarasvatī jednání Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše, že Śrī Caitanya Mahāprabhu, který je předmĕtem filosofického zkoumání vedānty, laskavĕ stanovil, kdo je správným uchazečem o studium vedāntské filosofie. První předpoklad takového uchazeče popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu ve své Śikṣāṣṭace:
tṛṇād api su-nīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
Tento výrok naznačuje, že o filosofii vedānty můžeme naslouchat nebo hovořit prostřednictvím učednické posloupnosti. Človĕk musí být velice pokorný, snášenlivĕjší než strom a pokornĕjší než tráva. Nemĕl by vyžadovat úctu pro sebe, ale mĕl by být připraven vzdávat veškerou úctu druhým. Ten, kdo chce porozumĕt védskému poznání, musí splňovat tyto předpoklady.