Text 76

Pro pokrok v duchovním životĕ v Satya-yuze śāstry doporučují meditaci, v Tretā-yuze obĕti pro uspokojení Viṣṇua a ve Dvāpara-yuze okázalé uctívání Pána v chrámech. Ve vĕku Kali však lze udĕlat duchovní pokrok jedinĕ zpíváním svatého jména Pána. To je potvrzeno v různých písmech. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu na tuto skutečnost upozorňuje mnoho veršů. Ve dvanáctém zpĕvu (12.3.51) je řečeno:

Vĕk Kali má mnoho nedostatků, protože lidé jsou vystaveni mnoha problémům, ale přesto v tomto vĕku existuje jedno velké požehnání – pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry se lze oprostit od veškerého hmotného znečištĕní, a tak dosáhnout duchovního svĕta. Nārada-pañcarātra také vychvaluje Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a to následujícím způsobem:

„Podstata všeho védského poznání, jež zahrnuje tři druhy védských činností (karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa a upāsanā-kāṇḍa), chandy neboli védské hymny a metody pro uspokojení polobohů, je obsažena v osmi slabikách Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa. To je jádro celé vedānty. Zpívání svatého jména je jediný způsob, jak překonat oceán nevĕdomosti.“ Podobnĕ i Kali-santaraṇa Upaniṣad uvádí: „Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – tĕchto šestnáct jmen složených ze třiceti dvou slabik je jediným prostředkem, jak zmařit zhoubné účinky Kali-yugy. Ze všech Véd je zřejmé, že pro překročení oceánu nevĕdomosti není jiná možnost než zpívání svatého jména.“ Také Śrī Madhvācārya ve svém komentáři k Muṇḍaka Upaniṣadĕ cituje následující verš z Nārāyaṇa- -saṁhity:

„Ve Dvāpara-yuze bylo možné uspokojit Kṛṣṇu neboli Viṣṇua jedinĕ okázalým uctíváním podle systému pāñcarātrikī, ale ve vĕku Kali lze uspokojit a uctívat Nejvyšší Osobnost Božství Hariho jednoduše zpíváním svatého jména.“ Ve své Bhakti-sandarbĕ (text 284) zdůrazňuje Śrīla Jīva Gosvāmī zpívání svatého jména takto:

Śrīla Jīva Gosvāmī říká, že základem všech védských manter je pronášení svatého jména Pána. Každá mantra začíná nama oṁ a nakonec jménem oslovuje Nejvyšší Osobnost Božství. Ze svrchované vůle Nejvyššího Pána má každá mantra, kterou pronášejí velcí mudrci, jako je Nārada Muni a další ṛṣiové, určitou moc. Zpívání svatého jména Pána okamžitĕ obnoví transcendentální vztah živé bytosti s Nejvyšším Pánem.

Při zpívání svatého jména Pána nezávisíme na ničem dalším, protože tím můžeme okamžitĕ získat všechny kýžené výsledky spojení s Nejvyšší Osobností Božství. Může se tedy naskytnout otázka, proč je třeba přijímat zasvĕcení či vykonávat další duchovní činnosti, pokud zpíváme svaté jméno Pána. Odpovĕdí je, že ten, kdo je plnĕ pohroužen do zpívání svatého jména Pána, opravdu na procesu zasvĕcení nemusí záviset, ale vĕtšinou mají oddaní odporné materialistické zlozvyky ze svého předešlého života. Aby se jich rychle zbavili, je třeba uctívat Pána v chrámu. Toto uctívání Božstva v chrámu je nezbytné pro zmírnĕní neklidu pocházejícího z nečistot podmínĕného života. A tak Nārada ve své pāñcarātrikī-vidhi a také další velcí mudrci nĕkdy zdůrazňují, že každá podmínĕná duše má tĕlesné pojetí života, které ji pobízí ke smyslovému požitku, a tak jsou pravidla pro uctívání Božstev v chrámu nezbytná, aby tento smyslový požitek omezila. Jak Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvĕtlil, svaté jméno Pána mohou zpívat osvobozené duše, ale témĕř všechny duše, které máme zasvĕtit, jsou podmínĕné. I když je tedy doporučeno, aby každý zpíval svaté jméno Pána bez přestupků a podle usmĕrňujících zásad, kvůli svým minulým zlozvykům mnozí tyto zásady porušují. Proto jsou zároveň důležité i zásady pro uctívání Božstev.