Text 83

Tento verš vysvĕtluje, že ten, kdo pronáší Hare Kṛṣṇa mantru, rozvine bhāvu neboli extázi, což je bod, ve kterém začíná zjevení. Je to předbĕžné stádium v rozvíjení naší původní lásky k Bohu. Pán Kṛṣṇa se o tomto stádiu bhāvy zmiňuje v Bhagavad-gītĕ (10.8):

„Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných svĕtů. Vše pochází ze Mne. Moudří, kteří to dokonale vĕdí, Mi oddanĕ slouží a celým svým srdcem Mĕ uctívají.“ Nový žák začíná nasloucháním a zpíváním, sdružováním se s oddanými a následováním zásad, čímž odstraní všechny své nežádoucí zlozvyky. Tak rozvine pouto ke Kṛṣṇovi a nemůže na Kṛṣṇu ani na okamžik zapomenout. Bhāva je témĕř dokonalé stádium duchovního života.

Upřímný student vyslechne od svého duchovního mistra svaté jméno a poté, co je zasvĕcen, dodržuje zásady, které mu duchovní mistr dal. Když takto správnĕ svatému jménu sloužíme, automaticky se projeví jeho duchovní povaha, což znamená, že se oddaný stane způsobilým zpívat svaté jméno bez přestupků. Je-li schopen zpívat svaté jméno tímto způsobem, může přijímat žáky po celém svĕtĕ a stane se opravdovým jagad-guruem. Pod jeho vlivem tak začne celý svĕt zpívat svatá jména Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Všichni žáci takového duchovního mistra posilují svoji připoutanost ke Kṛṣṇovi, a proto on nĕkdy pláče, nĕkdy se smĕje, nĕkdy tančí a nĕkdy zpívá. Tyto projevy jsou u čistého oddaného jasnĕ vidĕt. Když naši studenti z hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy zpívají a tančí, tak nĕkdy dokonce i v Indii lidé žasnou při pohledu na to, jak se tito cizinci naučili zpívat a tančit v extázi. Caitanya Mahāprabhu však vysvĕtlil, že to není výsledkem cviku, protože tyto příznaky se bez nĕjaké zvláštní snahy objeví u každého, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru upřímnĕ.

Mnoho hlupáků nám čas od času brání v hlasitém zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, protože neznají její transcendentální povahu, avšak ten, kdo je ve zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry skutečnĕ pokročilý, přimĕje ke zpívání i ostatní. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī vysvĕtluje: kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana – človĕk nemůže kázat slávu Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, dokud nedostane zvláštní zmocnĕní od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím, že oddaní šíří Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, dostává celý svĕt příležitost pochopit slávu svatého jména. Když človĕk zpívá a tančí nebo poslouchá svaté jméno Pána, přirozenĕ si vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, a protože mezi Kṛṣṇou a Jeho svatým jménem není žádný rozdíl, je ten, kdo zpívá, okamžitĕ spojen s Kṛṣṇou. Tak oddaný rozvine svůj původní postoj služby Pánu. V tomto postoji neustálé služby Kṛṣṇovi, zvaným bhāva, na Kṛṣṇu vždy různými způsoby myslí. Ten, kdo dosáhl této úrovnĕ bhāvy, se již nenachází v sevření matoucí energie. Když se k této bhāvĕ postupnĕ přidají další duchovní projevy, jako je třes, pocení a slzy, oddaný postupnĕ rozvine lásku ke Kṛṣṇovi.

Kṛṣṇovo svaté jméno se nazývá mahā-mantra. Ostatní mantry, o kterých je zmínka v Nārada-pañcarātře, jsou známé jen jako mantry, ale zpívání svatého jména Pána se nazývá mahā-mantra.