Text 84
kṛṣṇa-viṣayaka premā — parama puruṣārtha
yāra āge tṛṇa-tulya cāri puruṣārtha
kṛṣṇa-viṣayaka – vztažená ke Kṛṣṇovi; premā – láska; parama – nejvyšší; puruṣa-artha – cíl života; yāra – jehož; āge – před; tṛṇa-tulya – jako tráva na ulici; cāri – čtyři; puruṣa-artha – cíle.
„,Zbožnost, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození jsou známé jako čtyři cíle života, ale před láskou k Bohu, která je pátým a nejvyšším cílem, se jeví bezvýznamné jako tráva na ulici.̀“
Zpívá-li nĕkdo svaté jméno Pána, nemĕl by toužit po hmotných výdobytcích představovaných zbožností, ekonomickým rozvojem, uspokojováním smyslů a nakonec vysvobozením z hmotného svĕta. Jak řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu, nejvyšší dokonalostí života je rozvinout lásku ke Kṛṣṇovi (premā pum-artho mahān śrī-caitanya-mahāprabhor matam idam). Když lásku k Bohu porovnáme se zbožností, ekonomickým rozvojem, smyslovým požitkem a osvobozením, pochopíme, že to mohou být kýžené cíle bubhukṣů neboli tĕch, kdo si chtĕjí užívat tohoto hmotného svĕta, a mumukṣů neboli tĕch, kteří se z nĕho chtĕjí vysvobodit, ale v očích čistého oddaného, jenž rozvinul bhāvu, předbĕžné stádium lásky k Bohu, se jeví zcela bezvýznamnĕ.
Dharma (zbožnost), artha (ekonomický rozvoj), kāma (smyslový požitek) a mokṣa (osvobození) jsou čtyři náboženské principy týkající se hmotného svĕta. Śrīmad-Bhāgavatam proto již na samotném začátku prohlašuje: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra – podvodné náboženské systémy založené na tĕchto čtyřech hmotných principech jsou ze Śrīmad-Bhāgavatamu zcela vyřazeny, neboť Śrīmad-Bhāgavatam učí pouze to, jak rozvinout svou dosud neprojevenou lásku k Bohu. Bhagavad-gītā je předbĕžným studiem Śrīmad- -Bhāgavatamu, a proto končí slovy: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja – „Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mnĕ.“ (Bg. 18.66) Pokud chce nĕkdo přijmout tuto cestu, mĕl by zavrhnout veškeré představy zbožnosti, ekonomického rozvoje, smyslového požitku a osvobození a plnĕ se zamĕstnat službou Pánu, protože ta je vůči tĕmto čtyřem principům transcendentální. Láska k Bohu je původním posláním duše a je stejnĕ vĕčná jako duše a jako Nejvyšší Osobnost Božství. Této vĕčnosti se říká sanātana. Pokud se oddanému podaří obnovit svoji láskyplnou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, rozumí se, že úspĕšnĕ dosáhl kýženého cíle života. Tehdy se vše dĕje samočinnĕ milostí svatého jména, a oddaný tak automaticky pokračuje na své duchovní cestĕ.