Text 88
premāra svabhāve bhakta hāse, kānde, gāya
unmatta ha-iyā nāce, iti-uti dhāya
premāra – takovou láskou k Bohu; svabhāve – od přirozenosti; bhakta – oddaný; hāse – smĕje se; kānde – pláče; gāya – zpívá; unmatta – blázen; ha- -iyā – stává se; nāce – tančí; iti – sem; uti – tam; dhāya – se pohybuje.
„,Ten, kdo skutečnĕ rozvinul lásku k Bohu, přirozenĕ nĕkdy pláče, nĕkdy se smĕje, nĕkdy zpívá a nĕkdy bĕhá sem a tam jako šílený.̀“
V této souvislosti Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī poznamenává, že nĕkdy projevují tĕlesné příznaky extáze lidé, kteří žádnou lásku k Bohu necítí. Umĕle se nĕkdy smĕjí, pláčou a tančí jako blázni. To jim ale nepomůže udĕlat pokrok v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy. Naopak, ten, u koho se již nezbytné tĕlesné příznaky rozvinuly přirozenĕ, by mĕl tohoto umĕlého lomcování tĕlem zanechat. Skutečnĕ blažený život, projevující se ryzím duchovním smíchem, pláčem a tancem, je známkou pravého pokroku v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy, kterého dosáhne ten, kdo se neustále dobrovolnĕ vĕnuje transcendentální láskyplné službĕ Pánu. Napodobuje-li umĕle tyto příznaky nĕkdo, kdo se ještĕ nevyvinul, vytváří v duchovním životĕ společnosti zmatek.